10 měsíců
2. 3. 2007
Ahoj všichni!
Uběhl další měsíc a já slavím už desáté narozeniny (nebojte, nebudu je slavit každý měsíc až do dospělosti, to bych za chvíli byla "starší" než vy všichni dohromady ) a dneska i svátek.
Oslavu si asi moc neužiju, mám nepříjemnou virózu. Hodně kašlu, rodiče mi několikrát denně odsávají nosánek (to je příšerný, už abych se naučila smrkat) a mám horečku. Dnešní noc proběhla trochu líp než včera, sice jsem se budila každou chvíli, ale aspoň se mnou mamka nemusela chodit pořád po bytě, chovat mě nebo houpat na míči jako včera. Takže pořádné oslavy asi necháme, až se uzdravím.
Jinak jsem už pěkně velká holčička, včera jsem byla u paní doktorky na 10-timěsíční prohlídce a mamka ani nechtěla věřit, že vážím už 8,4 kg (tj skoro o kilo vic než minule před dvěma měsíci). Měřím 71,5 cm (tj o 4,5 cm víc než minule).
Jsem ale pěkně pohodlná, mamka říká, že to mám po strejdovi. Zatím ještě ani nelezu po čtyřech (proč taky, když se umím plížit rychlostí blesku, že jo?) a vůbec se ani nesnažím si stoupnout. No, než bych se sápala po nějaké hračce, ke které bych si musela stoupnout, radši si najdu nějakou na zemi, tam jich je pořád dost. Paní doktorce se tohle teda moc nezdálo, tak mě posílá k nějaké paní doktorce, aby se ujistila, že nejsem zaostala. Mamka teda říkala, že mě to bude muset nějak rychle naučit, máme tam jít až za měsíc. No možná jí v tom vyhovím a začnu si stoupat, ať se nemusí bát . Jinak si přes den vydržím dost dlouho hrát v ohrádce, začínám si sama sedat. Když mě mamka posadí, už se udržím, ale stejně jsem radši na bříšku. Zatím. Když mám nějaky hodně závažný důvod, tak se plížím, už mi to jde docela rychle. V kočárku už jezdím v polosedu, což je prima, že můžu pozorovat všechno kolem. Jen při spaní raději ležím.
Spinkání jsem taky o dost zlepšila. Teď teda je to něco jiného, když jsem nemocná, ale předtím už skoro dva měsice usínám docela brzy (kolem 21.-22.hodiny) a rychle (většinou stačí taťkovi mě párkrát zhoupnout na míči) a budím se kolem 1.-3.hodiny ráno a někdy ještě kolem 6.hodiny. To už ale často vstáváme, někdy se nad mamkou smiluju a ještě usnu a spím až do devíti. Přes den usnu obvykle tak 1-2x na cca hodinu, někdy mě mamka musí budit, abych nespala moc dlouho. Někdy se mi líp spí v kočárku venku, někdy radši usnu až doma v postýlce.
S jídlem je to taky o dost lepší, i když někdy je to pěkný boj. Ráno snídám jogurt, někdy s masem, protože jinak mi masíčko nechutná. Dopoledne kromě mlíčka svačím ovoce, kolem poledne většinou jablíčko s vařenou mrkví, to už mi stačí jen nastrouhat. Ale jablíčko musí být jedno speciální z bio prodejny, protože ostatní jsou na mě moc kyselá. Odpoledne si dávám zase nějaké ovoce a večer kaši. Mezitím samozřejmě několikrát mlíčko (někdy stále po dvou hodinách), mrkvovo-jablečnou šťávu ředěnou vodou a kukuřičné tyčinky. Ty jsou moc fajn. Mamka mi dá vždycky tak půlku tyčinky do ruky a já se krmím sama. Sice pak vypadám pěkně legračně, ale mamka se vůbec nezlobí, někdy se mi jen trochu směje. Umýt to jde docela těžko, ale vždycky jsme to nějak udělaly. Někdy, když mám náladu, piju šípkový čaj ze svého malého porcelánového hrníčku. To je pěkná legrace, ale mamka mě pak musí skoro celou převlíknout. Někdy se teda obzvlášť snažím, to pak mám jen trošku mokrý výstřih. Paní dotorka včera zjistila, že mi teď rostou další čtyři zuby najednou. Tři spodní už mám.
Z hraček mě občas baví chrastítka, ale teď jsou mým favoritem hlavně knížky. Mám dvě moc oblíbené, obojí jsou se zvířátky, jsou papírové a mají tvrdé listy, takže se mi je ještě nepodařilo úplně rozlepit, jak je často ocucávám. Mám taky nové dřevěné kostky, ale ty zatím zajímají víc tatínka, staví mi z nich hrady a věže a čeká, až je zbořím (tu poslední stavbu mamka nakonec po dvou dnech uklízela do krabice, aby měla kde chodit).
Cvičit pořád chodíme, teď byla paní Marková dvakrát nemocná, ale doufáme, že příští týden bude zdravá a já taky. Naposledy jsem byla s miminama, protože oba moji kluci lezci byli nemocní, tak nás paní Marková přesunula nejenže mezi nelezce, ale prostě mezi mimina. Musela jsem být potichu, mimina spala nebo jen ležela a koukala. Prostě strašná nuda. Tak jsem trochu zlobila, aby aspoň věděli, že tam jsem.
Přemýšlím, co by vás tak ještě mohlo zajímat. Minulý týden jsem tu měla na návštěvě nadvakrát čtyři ženichy. Nejdřív přišli Honzík s Ládíkem. Honzík je v pohodě, ten je na mě docela zvyklý a taky ho asi hned tak něco nerozhází, ale Ládikovi se moc nelíbilo moje radostné výskání a pištění, rozbrečel se a běžel k mamince. Podobně to bylo i na druhém setkáni, to za mnou přišli Radeček a Péťa. Péťa se musel nejdřív rozkoukat, kdeže to vlastně je, ale pak jsme se docela skamarádili a když jsme se vrátili ze společné procházky (kterou jsme my děti prospaly), hezky jsme si spolu hráli. Péťa mi dělal malá a podával mi hračky. Ráďa si ještě nezvykl na ty moje časté a hlasité zvukové projevy, takže se mu u nás asi moc nelíbilo. Společně s Ráďou a Péťou tu bylo ještě jedno miminko, ale zatím je ještě u maminky v bříšku, takže težko říct, jestli to je další ženich nebo kamarádka. No však se brzy uvidí.
Taky jsem byla poprvé v ZOO, moc se mi tam líbilo, ale zatím spíš lidé než zvířátka.
Teď ještě s mamkou vyberem pár fotek, nové nemáme, tak je někteří z vás asi budou znát. Mějte se moc krásně, těšíme se na návštěvu..
Anežka
Uběhl další měsíc a já slavím už desáté narozeniny (nebojte, nebudu je slavit každý měsíc až do dospělosti, to bych za chvíli byla "starší" než vy všichni dohromady ) a dneska i svátek.
Oslavu si asi moc neužiju, mám nepříjemnou virózu. Hodně kašlu, rodiče mi několikrát denně odsávají nosánek (to je příšerný, už abych se naučila smrkat) a mám horečku. Dnešní noc proběhla trochu líp než včera, sice jsem se budila každou chvíli, ale aspoň se mnou mamka nemusela chodit pořád po bytě, chovat mě nebo houpat na míči jako včera. Takže pořádné oslavy asi necháme, až se uzdravím.
Jinak jsem už pěkně velká holčička, včera jsem byla u paní doktorky na 10-timěsíční prohlídce a mamka ani nechtěla věřit, že vážím už 8,4 kg (tj skoro o kilo vic než minule před dvěma měsíci). Měřím 71,5 cm (tj o 4,5 cm víc než minule).
Jsem ale pěkně pohodlná, mamka říká, že to mám po strejdovi. Zatím ještě ani nelezu po čtyřech (proč taky, když se umím plížit rychlostí blesku, že jo?) a vůbec se ani nesnažím si stoupnout. No, než bych se sápala po nějaké hračce, ke které bych si musela stoupnout, radši si najdu nějakou na zemi, tam jich je pořád dost. Paní doktorce se tohle teda moc nezdálo, tak mě posílá k nějaké paní doktorce, aby se ujistila, že nejsem zaostala. Mamka teda říkala, že mě to bude muset nějak rychle naučit, máme tam jít až za měsíc. No možná jí v tom vyhovím a začnu si stoupat, ať se nemusí bát . Jinak si přes den vydržím dost dlouho hrát v ohrádce, začínám si sama sedat. Když mě mamka posadí, už se udržím, ale stejně jsem radši na bříšku. Zatím. Když mám nějaky hodně závažný důvod, tak se plížím, už mi to jde docela rychle. V kočárku už jezdím v polosedu, což je prima, že můžu pozorovat všechno kolem. Jen při spaní raději ležím.
Spinkání jsem taky o dost zlepšila. Teď teda je to něco jiného, když jsem nemocná, ale předtím už skoro dva měsice usínám docela brzy (kolem 21.-22.hodiny) a rychle (většinou stačí taťkovi mě párkrát zhoupnout na míči) a budím se kolem 1.-3.hodiny ráno a někdy ještě kolem 6.hodiny. To už ale často vstáváme, někdy se nad mamkou smiluju a ještě usnu a spím až do devíti. Přes den usnu obvykle tak 1-2x na cca hodinu, někdy mě mamka musí budit, abych nespala moc dlouho. Někdy se mi líp spí v kočárku venku, někdy radši usnu až doma v postýlce.
S jídlem je to taky o dost lepší, i když někdy je to pěkný boj. Ráno snídám jogurt, někdy s masem, protože jinak mi masíčko nechutná. Dopoledne kromě mlíčka svačím ovoce, kolem poledne většinou jablíčko s vařenou mrkví, to už mi stačí jen nastrouhat. Ale jablíčko musí být jedno speciální z bio prodejny, protože ostatní jsou na mě moc kyselá. Odpoledne si dávám zase nějaké ovoce a večer kaši. Mezitím samozřejmě několikrát mlíčko (někdy stále po dvou hodinách), mrkvovo-jablečnou šťávu ředěnou vodou a kukuřičné tyčinky. Ty jsou moc fajn. Mamka mi dá vždycky tak půlku tyčinky do ruky a já se krmím sama. Sice pak vypadám pěkně legračně, ale mamka se vůbec nezlobí, někdy se mi jen trochu směje. Umýt to jde docela těžko, ale vždycky jsme to nějak udělaly. Někdy, když mám náladu, piju šípkový čaj ze svého malého porcelánového hrníčku. To je pěkná legrace, ale mamka mě pak musí skoro celou převlíknout. Někdy se teda obzvlášť snažím, to pak mám jen trošku mokrý výstřih. Paní dotorka včera zjistila, že mi teď rostou další čtyři zuby najednou. Tři spodní už mám.
Z hraček mě občas baví chrastítka, ale teď jsou mým favoritem hlavně knížky. Mám dvě moc oblíbené, obojí jsou se zvířátky, jsou papírové a mají tvrdé listy, takže se mi je ještě nepodařilo úplně rozlepit, jak je často ocucávám. Mám taky nové dřevěné kostky, ale ty zatím zajímají víc tatínka, staví mi z nich hrady a věže a čeká, až je zbořím (tu poslední stavbu mamka nakonec po dvou dnech uklízela do krabice, aby měla kde chodit).
Cvičit pořád chodíme, teď byla paní Marková dvakrát nemocná, ale doufáme, že příští týden bude zdravá a já taky. Naposledy jsem byla s miminama, protože oba moji kluci lezci byli nemocní, tak nás paní Marková přesunula nejenže mezi nelezce, ale prostě mezi mimina. Musela jsem být potichu, mimina spala nebo jen ležela a koukala. Prostě strašná nuda. Tak jsem trochu zlobila, aby aspoň věděli, že tam jsem.
Přemýšlím, co by vás tak ještě mohlo zajímat. Minulý týden jsem tu měla na návštěvě nadvakrát čtyři ženichy. Nejdřív přišli Honzík s Ládíkem. Honzík je v pohodě, ten je na mě docela zvyklý a taky ho asi hned tak něco nerozhází, ale Ládikovi se moc nelíbilo moje radostné výskání a pištění, rozbrečel se a běžel k mamince. Podobně to bylo i na druhém setkáni, to za mnou přišli Radeček a Péťa. Péťa se musel nejdřív rozkoukat, kdeže to vlastně je, ale pak jsme se docela skamarádili a když jsme se vrátili ze společné procházky (kterou jsme my děti prospaly), hezky jsme si spolu hráli. Péťa mi dělal malá a podával mi hračky. Ráďa si ještě nezvykl na ty moje časté a hlasité zvukové projevy, takže se mu u nás asi moc nelíbilo. Společně s Ráďou a Péťou tu bylo ještě jedno miminko, ale zatím je ještě u maminky v bříšku, takže težko říct, jestli to je další ženich nebo kamarádka. No však se brzy uvidí.
Taky jsem byla poprvé v ZOO, moc se mi tam líbilo, ale zatím spíš lidé než zvířátka.
Teď ještě s mamkou vyberem pár fotek, nové nemáme, tak je někteří z vás asi budou znát. Mějte se moc krásně, těšíme se na návštěvu..
Anežka