11 měsíců
2. 4. 2007
Ahoj všichni!
Další měsíc je za námi a já slavím. Dneska fakt doslova, v noci jsem slavila téměř v kuse, jenže mamka mě už nechce kojit kdykoliv se probudím, dneska v noci mě kojila jen dvakrát. Ale vzhůru jsme byly skoro pořád a já nakonec ve tři hodiny přece jen usnula, v šest jsem se probudila na mlíčko a od půl osmé v oslavě pokračuju dál
Moje spaní je sice lepší než bývalo, ale pořád to není nic pravidelného, někdy se probudím jen jednou za noc, ale třeba včera to bylo asi čtyřikrát a dneska.. Přes den je to lepší, to spávám většinou dvakrát po hodině, ale někdy vydžím celý den nespat a nebo naopak spát v kuse skoro tři hodiny. Ale protože jsem moc hodná holčička, tak přes den mě mamka do spaní nenutí, když neusnu sama. To večer je to jiné, už mě rodičové zas nechávají usínat samotnou. Teď jsem teda zrovna v Jablonci u babičky a dědečka, takže si užívám houpání na míči, třeba jako včera s babičkou. Ale doma se mnou nemá nikdo slitování, takže poprvé jsem plakala skoro půl hodiny, podruhé asi patnáct minut a potřetí jsem už jen párkrát zafňukala, než jsem únavou usnula. Pak jsme odjeli do Jablonce, tak kdoví, jak to bude pokračovat, až se vrátíme domů..
S jídlem je to taky o dost lepší, ale jsem pěkně vybíravá. Zeleninka mi nechutná vůbec, ale mamka ji do mě stejně většinou dostane, nejčastěji s banánem, protože ten miluju. Když ho někde vidím, úplně se rozzářím a začnu vesele výskat. Maso už je trochu lepší, ale bez banánu nebo aspoň jogurtu ho nesním. Ovoce mám moc ráda, už ho jím většinou po kouskách nebo mi ho mamka dává ukousnout. Takhle jsem už ochutnala banán, jablíčka, hrušky a blumy. Mléčné výrobky mám ráda snad všechny, co mi mamka zatím dala ochutnat. Nejvíc mi teda asi chutná zmrzlina, tu jsem ochutnala minulý víkend u babičky a dědečka v Bohnicích. Mamka mi dala sice jen trošičku, ale však já se postarám o to, aby mi příště zase dala. Jogurty už jím skoro všechny, nejradši mám teda Activii, ale už jsem měla i Dobrou mámu a Biojogurt od babičky. Večeřím kašičku, tu mi teď mamka ředí rýžovou krupičkou, aby nebyla tak sladká, a hned je to mnohem lepší. To jí sním velkou misku. Škoda, že babička tady v Jablonci je má trochu menší než my doma No a samozřejmě nesmím zapomenout na stále oblíbené maminčino mlíčko. To si dávám téměř kdykoliv si vzpomenu (jen v noci se to mamka pořád snaží omezovat). Ráda taky žužlám chlebovou kůrku nebo křoupu kukuřičnou křupku. A piju stále jablečno-mrkvovou štávu ředěnou vodou. Mamka si myslí, že jsem nepoznala, že ji postupně ředí víc a víc, ale já to vím moc dobře. A moc neprotestuju, vždyť už teď musím myslet na svoji štíhlou linii Ale samotnou vodu teda zatím pít odmítám.
Tento měsíc byl asi nejnabitější mými pokroky. Nejenže jsem si asi dva dny po mých 10.mininarozeninách sama sedla, ale pár dní nato jsem začala lézt po čtyřech (tak jak si to paní doktorka přála) a teď už si dokonce umím i sama stoupnout. Ale paní doktorka na neurologii mi to zakázala, tak tím zatím šetřím. Takže už mám snížené dno postýlky a v kočárku jezdím většijou už vsedě. Mamka mě taky vzala několikrát na nákup bez kočárku a vozila mě v sedátku nákupního vozíku. To je paráda, vozím se v něm jak paša a mám nádherný výhled. Zdravím všechny děti, které zahlédnu, některým udělám i pá-pá. To zdravení se mamce asi moc nelíbí, protože mě vždycky nějak zabaví, abych nevýskala tak nahlas.
Mám taky nové naušničky (od děděčka), nový slunečníček ke kočárku a spoustu nových hraček, teď mě baví hlavně knížky a dřevěné kostky.
O víkendu jsme slavili prababiččiny kulatiny, bylo tu dost lidí, a to bylo moc bezva, žádné nůďo.
Cvičit stále chodíme, kluci jsou fakt bezva.
Posílám zas nějaké fotečky, hlavně z oslavy babiččiných kulatých narozenin a pár je z dnešního rána.
Mějte se moc hezky, pozdravujte a těším se na brzkou viděnou.
Anežka
Další měsíc je za námi a já slavím. Dneska fakt doslova, v noci jsem slavila téměř v kuse, jenže mamka mě už nechce kojit kdykoliv se probudím, dneska v noci mě kojila jen dvakrát. Ale vzhůru jsme byly skoro pořád a já nakonec ve tři hodiny přece jen usnula, v šest jsem se probudila na mlíčko a od půl osmé v oslavě pokračuju dál
Moje spaní je sice lepší než bývalo, ale pořád to není nic pravidelného, někdy se probudím jen jednou za noc, ale třeba včera to bylo asi čtyřikrát a dneska.. Přes den je to lepší, to spávám většinou dvakrát po hodině, ale někdy vydžím celý den nespat a nebo naopak spát v kuse skoro tři hodiny. Ale protože jsem moc hodná holčička, tak přes den mě mamka do spaní nenutí, když neusnu sama. To večer je to jiné, už mě rodičové zas nechávají usínat samotnou. Teď jsem teda zrovna v Jablonci u babičky a dědečka, takže si užívám houpání na míči, třeba jako včera s babičkou. Ale doma se mnou nemá nikdo slitování, takže poprvé jsem plakala skoro půl hodiny, podruhé asi patnáct minut a potřetí jsem už jen párkrát zafňukala, než jsem únavou usnula. Pak jsme odjeli do Jablonce, tak kdoví, jak to bude pokračovat, až se vrátíme domů..
S jídlem je to taky o dost lepší, ale jsem pěkně vybíravá. Zeleninka mi nechutná vůbec, ale mamka ji do mě stejně většinou dostane, nejčastěji s banánem, protože ten miluju. Když ho někde vidím, úplně se rozzářím a začnu vesele výskat. Maso už je trochu lepší, ale bez banánu nebo aspoň jogurtu ho nesním. Ovoce mám moc ráda, už ho jím většinou po kouskách nebo mi ho mamka dává ukousnout. Takhle jsem už ochutnala banán, jablíčka, hrušky a blumy. Mléčné výrobky mám ráda snad všechny, co mi mamka zatím dala ochutnat. Nejvíc mi teda asi chutná zmrzlina, tu jsem ochutnala minulý víkend u babičky a dědečka v Bohnicích. Mamka mi dala sice jen trošičku, ale však já se postarám o to, aby mi příště zase dala. Jogurty už jím skoro všechny, nejradši mám teda Activii, ale už jsem měla i Dobrou mámu a Biojogurt od babičky. Večeřím kašičku, tu mi teď mamka ředí rýžovou krupičkou, aby nebyla tak sladká, a hned je to mnohem lepší. To jí sním velkou misku. Škoda, že babička tady v Jablonci je má trochu menší než my doma No a samozřejmě nesmím zapomenout na stále oblíbené maminčino mlíčko. To si dávám téměř kdykoliv si vzpomenu (jen v noci se to mamka pořád snaží omezovat). Ráda taky žužlám chlebovou kůrku nebo křoupu kukuřičnou křupku. A piju stále jablečno-mrkvovou štávu ředěnou vodou. Mamka si myslí, že jsem nepoznala, že ji postupně ředí víc a víc, ale já to vím moc dobře. A moc neprotestuju, vždyť už teď musím myslet na svoji štíhlou linii Ale samotnou vodu teda zatím pít odmítám.
Tento měsíc byl asi nejnabitější mými pokroky. Nejenže jsem si asi dva dny po mých 10.mininarozeninách sama sedla, ale pár dní nato jsem začala lézt po čtyřech (tak jak si to paní doktorka přála) a teď už si dokonce umím i sama stoupnout. Ale paní doktorka na neurologii mi to zakázala, tak tím zatím šetřím. Takže už mám snížené dno postýlky a v kočárku jezdím většijou už vsedě. Mamka mě taky vzala několikrát na nákup bez kočárku a vozila mě v sedátku nákupního vozíku. To je paráda, vozím se v něm jak paša a mám nádherný výhled. Zdravím všechny děti, které zahlédnu, některým udělám i pá-pá. To zdravení se mamce asi moc nelíbí, protože mě vždycky nějak zabaví, abych nevýskala tak nahlas.
Mám taky nové naušničky (od děděčka), nový slunečníček ke kočárku a spoustu nových hraček, teď mě baví hlavně knížky a dřevěné kostky.
O víkendu jsme slavili prababiččiny kulatiny, bylo tu dost lidí, a to bylo moc bezva, žádné nůďo.
Cvičit stále chodíme, kluci jsou fakt bezva.
Posílám zas nějaké fotečky, hlavně z oslavy babiččiných kulatých narozenin a pár je z dnešního rána.
Mějte se moc hezky, pozdravujte a těším se na brzkou viděnou.
Anežka