14 měsíců
2. 7. 2007
Ahoj všichni!
Ani tentokrát neporušuji tradici a hlásim se vám se svými pokroky za poslední měsíc.
Asi před dvěma týdny jsem se poprvé vyčůrala do nočníku. Byla to sice náhoda, že mě mamka posadila na nočník zrovna ve chvíli, kdy se mi chtělo čůrat. Ale pro začátek dobrý, no ne?
S jídlem jsem se taky zlepšila a stává se ze mě otesánek. Někdy jím s mamkou dokonce přesnř to, co ona, ani mi to nemusí nijak upravovat nebo mixovat. Nejradši mám květákový mozeček, ten jsem ochotná jíst i s troškou brambor a bez jogurtu. Ochutnala jsem od mamky ale i tuňáka nebo zapečené cokoli (hlavně brambory a nejradši ze všeho vyjídám vajíčka). Začala jsem taky jíst jahody (ty mi moc chutnaly a snědla jsem jich už docela dost), pomeranč (byl sice dost kyselý, ale mně to nevadilo a snědla jsem ho skoro celý) a meloun. Jinak k obědu uz sním celou skleničku kupovaného masozeleninového příkrmu, nejradši mám kuřecí maso (toho sním celou tu malou skleničku) a telecí maso (to prodávají ve velkých skleničkách a já ho mám nadvakrát). Ale jím i hovězí maso nebo červené fazole se zeleninou. Mamka mi zkoušela vařit i červenou čočku, taky jsem ji jedla, ale žádný zázrak to teda nebyl, květákový mozeček je mnohem lepši. Takže můj denní jídelníček vypadá asi takhle - ráno mě mamka nakojí, pak když vstaneme a převléknu se, jdeme snídat. Snídám chleba s žervé, fiestou, almette, lučinou nebo něčím takovým, sním většinou celý velký krajíc a třeba včera jsem pak ještě mamce ujedla asi půlku krajíčku chleba s marmeládou. Vstávám dost pozdě, takže tak 2-3 hodiny po snídani už bývá čas na oběd, to mívám většinou maso s nějakou zeleninou, někdy jen zeleninu, ale vždycky s bílým jogurtem. Něco mi sice chutná i bez jogurtu, ale stejně ten jogurt mamka musí aspoň otevřít, abych jedla to ostatní . 2-3 hodiny po obědě mívám ovoce, nejčastěji jablíčko (někdy s mrkví), ale taky třeba hrušku, meruňku, švestku, nektarinku nebo broskev. Podle toho, co se mamce zrovna líbí. Večer piju většinou už jen mlíčko od maminky (pořád mě kojí, heč), jen když jsme někde venku, tak ještě svačím kukuřičné tyčinky nebo někdy dokonce dětské sušenky, ale to teda ne moc často, jak bych si představovala. Večer po koupání večeřím kašičku (rýžovo-kukuřičnou nebo vícezrnnou a jedině bez přichutě). Usínám většinou u kojení a někdy mě mamka kojí i v noci. Teď už většinou maximálně jednou, ale dneska jsem (jako téměř každý druhý den v měsíci) slavila mininarozeniny, tak mamce nezbylo než mi dát mlíčko asi třikrát.
V červenci jsme cestovali dvakrát, jednou jen s mamkou do Kladna za malou kamarádkou Anežkou (je o necelý rok mladši než já, ale má moc hezké jméno, že jo?) a předevčírem jsme byli i s taťkou na Zbořeném Kostelci a v Týnci nad Sázavou.
Navštívila jsem taky dva doktory. Při kontrole na neurologii mě paní doktorka pochválila, že jsem za ty tři měsíce dohnala to dvouměsíční zpoždění a že jsem moc šikovná. Mám se tam ještě přijít ukázat v září, až budu pěkně běhat. Před dvěma týdny jsem při hraní v ohrádce tak nešikovně spadla (a to jsem jen lezla po čtyřech), že jsem se praštila do hlavy, hodně jsem plakala (a docela dlouho), že jsme po poradě s paní doktorkou radši jely s mamkou na chirurgii a tam mě poslali na rentgen. Bylo to přišerný, ale hlavně že to dobře dopadlo. Teď už nemám snad ani tu obrovskou modřinu (ale zato mám zas jinou ).
Asi největší pokrok jsem ale udělala v tom, že jsem začala sama chodit. Na začátku června to bylo pár samostatných jednotlivých krůčků, pak asi tři najednou za plyšovým králíčkem a teď už sama přejdu třeba celý obývák. Po čtyřech je to sice stále ješte jistější a většinou i rychlejši, ale když mám náladu, a bývá to čímdál častěji, běhám jako drak. Jen někdy zapomenu posunout nožičky dopředu a to pak skončím na zemi.
Mezi mé nejoblíbenější hračky teď patří stálé kelímky, jen je už jenom neskládám do sebe, ale umím z nich postavit věž (už z pěti kelímků), sama si umím zapnout hrajícího zajíčka, házím si s míčkem a řikám ba (což znamená hop), v domečku od dědečka už umím poslat kuličku po skluzavce, stavím věže z kostek s obrázky (umím na sebe postavit už čtyři kostky) a taky mě moc baví hrát si s legem, zatím teda spíš jen bourat všechno, co z něj maminka postaví a všechno rozebrat na jednotlivé kostky. Velká zábava je kramařit v mém špinavém prádle, novinách nebo koši s hračkami.
Spaní pořád není žádná sláva, ale jde to. Usínám často s plyšovým medvídkem, v postýlce už nemám ani mantinely, protože jsem je odtrhávala a snažila se je vyhodit ven. Večer chodím spát kolem desáté (ale vydržím i skoro do půlnoci), budím se většinou k ránu kolem páté, po kojení zase usnu s medvídkem v náručí a budím se kolem deváté (nedávno jsem vstávala v půl dvanácté a dneska v půl desáté). Přes den spím většinou jen jednou, usínám kolem druhé a mamka mě pak nechá spát maximálně dvě a půl hodiny. Večer před spaním si čistím zoubky opravdickým kartačkem.
Všem vám přeju krásné léto a těším se, ze se brzy uvidíme.
Vaše Koblížek Anežka
Ani tentokrát neporušuji tradici a hlásim se vám se svými pokroky za poslední měsíc.
Asi před dvěma týdny jsem se poprvé vyčůrala do nočníku. Byla to sice náhoda, že mě mamka posadila na nočník zrovna ve chvíli, kdy se mi chtělo čůrat. Ale pro začátek dobrý, no ne?
S jídlem jsem se taky zlepšila a stává se ze mě otesánek. Někdy jím s mamkou dokonce přesnř to, co ona, ani mi to nemusí nijak upravovat nebo mixovat. Nejradši mám květákový mozeček, ten jsem ochotná jíst i s troškou brambor a bez jogurtu. Ochutnala jsem od mamky ale i tuňáka nebo zapečené cokoli (hlavně brambory a nejradši ze všeho vyjídám vajíčka). Začala jsem taky jíst jahody (ty mi moc chutnaly a snědla jsem jich už docela dost), pomeranč (byl sice dost kyselý, ale mně to nevadilo a snědla jsem ho skoro celý) a meloun. Jinak k obědu uz sním celou skleničku kupovaného masozeleninového příkrmu, nejradši mám kuřecí maso (toho sním celou tu malou skleničku) a telecí maso (to prodávají ve velkých skleničkách a já ho mám nadvakrát). Ale jím i hovězí maso nebo červené fazole se zeleninou. Mamka mi zkoušela vařit i červenou čočku, taky jsem ji jedla, ale žádný zázrak to teda nebyl, květákový mozeček je mnohem lepši. Takže můj denní jídelníček vypadá asi takhle - ráno mě mamka nakojí, pak když vstaneme a převléknu se, jdeme snídat. Snídám chleba s žervé, fiestou, almette, lučinou nebo něčím takovým, sním většinou celý velký krajíc a třeba včera jsem pak ještě mamce ujedla asi půlku krajíčku chleba s marmeládou. Vstávám dost pozdě, takže tak 2-3 hodiny po snídani už bývá čas na oběd, to mívám většinou maso s nějakou zeleninou, někdy jen zeleninu, ale vždycky s bílým jogurtem. Něco mi sice chutná i bez jogurtu, ale stejně ten jogurt mamka musí aspoň otevřít, abych jedla to ostatní . 2-3 hodiny po obědě mívám ovoce, nejčastěji jablíčko (někdy s mrkví), ale taky třeba hrušku, meruňku, švestku, nektarinku nebo broskev. Podle toho, co se mamce zrovna líbí. Večer piju většinou už jen mlíčko od maminky (pořád mě kojí, heč), jen když jsme někde venku, tak ještě svačím kukuřičné tyčinky nebo někdy dokonce dětské sušenky, ale to teda ne moc často, jak bych si představovala. Večer po koupání večeřím kašičku (rýžovo-kukuřičnou nebo vícezrnnou a jedině bez přichutě). Usínám většinou u kojení a někdy mě mamka kojí i v noci. Teď už většinou maximálně jednou, ale dneska jsem (jako téměř každý druhý den v měsíci) slavila mininarozeniny, tak mamce nezbylo než mi dát mlíčko asi třikrát.
V červenci jsme cestovali dvakrát, jednou jen s mamkou do Kladna za malou kamarádkou Anežkou (je o necelý rok mladši než já, ale má moc hezké jméno, že jo?) a předevčírem jsme byli i s taťkou na Zbořeném Kostelci a v Týnci nad Sázavou.
Navštívila jsem taky dva doktory. Při kontrole na neurologii mě paní doktorka pochválila, že jsem za ty tři měsíce dohnala to dvouměsíční zpoždění a že jsem moc šikovná. Mám se tam ještě přijít ukázat v září, až budu pěkně běhat. Před dvěma týdny jsem při hraní v ohrádce tak nešikovně spadla (a to jsem jen lezla po čtyřech), že jsem se praštila do hlavy, hodně jsem plakala (a docela dlouho), že jsme po poradě s paní doktorkou radši jely s mamkou na chirurgii a tam mě poslali na rentgen. Bylo to přišerný, ale hlavně že to dobře dopadlo. Teď už nemám snad ani tu obrovskou modřinu (ale zato mám zas jinou ).
Asi největší pokrok jsem ale udělala v tom, že jsem začala sama chodit. Na začátku června to bylo pár samostatných jednotlivých krůčků, pak asi tři najednou za plyšovým králíčkem a teď už sama přejdu třeba celý obývák. Po čtyřech je to sice stále ješte jistější a většinou i rychlejši, ale když mám náladu, a bývá to čímdál častěji, běhám jako drak. Jen někdy zapomenu posunout nožičky dopředu a to pak skončím na zemi.
Mezi mé nejoblíbenější hračky teď patří stálé kelímky, jen je už jenom neskládám do sebe, ale umím z nich postavit věž (už z pěti kelímků), sama si umím zapnout hrajícího zajíčka, házím si s míčkem a řikám ba (což znamená hop), v domečku od dědečka už umím poslat kuličku po skluzavce, stavím věže z kostek s obrázky (umím na sebe postavit už čtyři kostky) a taky mě moc baví hrát si s legem, zatím teda spíš jen bourat všechno, co z něj maminka postaví a všechno rozebrat na jednotlivé kostky. Velká zábava je kramařit v mém špinavém prádle, novinách nebo koši s hračkami.
Spaní pořád není žádná sláva, ale jde to. Usínám často s plyšovým medvídkem, v postýlce už nemám ani mantinely, protože jsem je odtrhávala a snažila se je vyhodit ven. Večer chodím spát kolem desáté (ale vydržím i skoro do půlnoci), budím se většinou k ránu kolem páté, po kojení zase usnu s medvídkem v náručí a budím se kolem deváté (nedávno jsem vstávala v půl dvanácté a dneska v půl desáté). Přes den spím většinou jen jednou, usínám kolem druhé a mamka mě pak nechá spát maximálně dvě a půl hodiny. Večer před spaním si čistím zoubky opravdickým kartačkem.
Všem vám přeju krásné léto a těším se, ze se brzy uvidíme.
Vaše Koblížek Anežka