15 měsíců
2. 8. 2007
Ahoj všichni!
Čas letí čímdál rychleji a už je mi rok a čtvrt.. Měřím asi kolem třičtvrtě metru a vážím snad něco málo přes 9kg. Ale těžko říct, k paní doktorce půjdeme na přeměření a převážení až za tři měsíce.
Hned druhý den po mých 14.mininarozeninách mi mamka koupila nové botičky. Sandálky jsou sice moc krásné, ale při chůzi se mi jedna botička pořád vyzouvala, tak mi mamka koupila radši zavřené pevné šněrovací botičky. Jsou kožené, růžové se světle modrou podrážkou, tak se mi hodí skoro ke všemu. A moc dobře se mi v nich ťape, už se nebojím sama chodit ani venku. Za to může Matěj ze cvičení. Když jsem ho viděla, že se taky nebojí, zkusila jsem to a teď už lítám jako drak nejen doma. Doma mi už většinou nevadí ani práh nebo kostky na zemi (kterých se u nás doma mojí zásluhou válí pořád dost a dost). Někdy ale lítám až moc rychle, a to pak padám a mamka se jen pořád bojí, že se jednou pořádně uhodím.
Tento měsíc jsem taky posunula svůj rekord v ranním vstávání - na 11.hodinu. Spinkání už mi docela jde, rozhodla jsem se, že mamku konečně nechám pořádně dospat uplynulý rok a budu spinkat celou noc (než mi začnou růst další zoubky ). I dneska jsem tradičně slavila svoje mininarozeninky, ale tentorát jen decentně. Usínám večer většinou v deset a vstávám kolem deváté, často i kolem desáté, někdy i později. V noci spím většinou celou noc, někdy se budím kolem třetí nebo páté hodiny, většinou ale hned usnu, jen když mám velkou žízeň, tak si řeknu mamce o mlíčko a usnu při kojení. Přes den spím už jen jednou, většinou od tří do pěti. Raději doma v postýlce, to už umím usnout sama (no vlastně s mým oblíbeným medvídkem a dudlíčkem v pusince). V kočárku se mi spí taky docela dobře, ale doma je to lepší, tam spím déle.
S jídlem je to pořád skoro stejný, jsem hodně vybíravá, ale už jsem se smířila aspoň s těmi hotovými papáníčky ve skleničkách. To už sním skoro všechno, dokonce i s kousky špaget. Když mi vaří mamka, musí mi to pořádně rozmixovat a pak ještě propasírovat přes sítko, abych tam neměla žádné větší kousky. To by mi nechutnalo, kousky si vždycky ručičkama z pusinky vyndávám. Samozřejmě se převážná většina mých obědů neobejde bez bílého jogurtu. Bez něj sním jedině květákový mozeček nebo jeho obměnu s brokolicí. Mamka mě pořád kojí, a to dost často. Už si o mlíčko taky umím dost zřetelně říct. Nedávno se dokonce stalo, že když jsem přes den mlíčka moc nechtěla, usnula jsem brzy a spala celou noc a ještě dlouho ráno, musela mamka mlíčko odstříkat, protože už to nemohla vydržet. Ani když jsem byla malinká, se tohle moc často nestávalo.. Mlíčko mi pak chtěla dát ráno z lahvičky, ale já ho moc nechtěla. Nakonec jsem ho teda vypila, abychom ho nemuseli vylít. Ale přímo od mamky je mnohem lepší. Taky jsem se v těch uplynulých vedrech naučila pít čistou vodu. A zase jsem začala odmítat pít z pítka a chci jen dudlík. Ale čistit zuby večer před spinkáním jsem nezapomněla a zatím ani neodmítám.
Během července jsme s mamkou denně obíhaly různé úřady, banky a spořitelny a sháněly formuláře a potvrzení, předevčírem rodiče podepsali dohodu o budoucím převodu a tak jestli bude všechno probíhat hladce, budem se v září stěhovat do družstevního bytu v Bohnicích. Už máme podané žádosti o úvěry a teď jen čekáme, až se to vyřídí.
V polovině července jsme byly s mamkou v Jablonci, kde jsem se poprvé koupala ve velkém bazénu a moc se mi to líbilo. A taky jsem konečně využila bazének, co jsem dostala k narozeninám. Děda nás vzal na jeden den na Pecku podívat se na tátu, jak šermuje. Pak jsme se taky byly s mamkou podívat na letišti, kam jsme jely přivítat Lukáška, mého malého kamaráda, co se narodil v listopadu v Anglii.
Moje oblíbené hračky se taky trochu pozměnily. Moc ráda zavírám a otvírám dveře nebo aspoň dvířka od kredence. Další mojí velkou vášní je krámování. Hlavně v oblečení, novinách nebo v tašce z kočárku. V ohrádce už nejsem tak často, ale už si umím říct, že tam chci, stále si v ní hraju ráda, nejradši s kelímky, které umím stavět na sebe do komínu, s vkládačkou (vybírám si kulaté kostky a poznám, do kterého otvoru patří), čtu si knížky nebo házím míčkem a říkám při tom hop nebo bá (tj bác) - mám trochu zmatek v tom, jaký je mezi těmito dvěma slovy rozdíl. Už jsem taky vyzkoušela moje odrážedlo Zajíček i venku, rodiče mi ho vzali s sebou v neděli do Stromovky, kde jsme s tátou hledali poklady. A pak mám doma ještě jednu velkou vášeň, a to umělohmotné košíky na kolečkách. Mamka z nich vyklidila nebezpečné věci a nechala tam hlavně noviny a mě moc baví s košíky jezdit z kuchyně do obýváku a zpátky. A pod linkou, kam ty košíky patří, mi tak vznikl krásný domeček, kam se ráda schovávám a někdy se dokonce těmi košíky zabarikáduju, aby ke mně nikdo nemohl. Ráda si taky hraju s legem, hlavně ho ráda vyndávám z krabice a pak zas uklízím zpátky, stavím věže z kostek (zatím dávám jen kostky na sebe, ale i v tom jsem docela šikovná), posílám kuličku po toboganu v domečku, hraju si s dřevěným puzzle se zvířátky a snažím se zvířátka poskládat na podložku (to mi teda zatím vůbec nejde, nějak se tam všechny nechtějí vejít), pouštím si hrajícího zajíčka nebo hudbu z domečku na klíček. Taky umím zapnout televizi ovladačem a vypnout knoflíkem (naši se teď na televizi skoro vůbec nedívají, protože v ní nic moc nedávají a navíc nemáme moc dobrý signál, tak jim vypínám aspoň zprávy), přepnout jiné CDčko na věži nebo zesílit zvuk ovladačem, navlékám dřevěné kroužky na tyč, panence ukazuju, kde má očičko a nosánek. Nočník moc nepoužívám, zatím mě to na něm vůbec nebaví a říct si o něj stejně neumím.. Málem bych zapomněla na další moji oblíbenou činnost, a tou je tancování. Tancuju moc ráda, a to téměř kdykoliv a kdekoliv. Když jdu někde venku a slyším hudbu (ani nemusí být moc taneční), tak se okamžitě zastavím a tancuju. Naposledy jsem tím bavila kolemjdoucí na Petříně. Doma, když se mi chce tancovat (několikrát denně), se začnu kroutit a rodiče už vědí, které CDčko si přeju pustit . Zatím se z něj ještě nezbláznili, jen mamince se o "Žížale" už skoro zdá..
Mluvit se zatím moc nesnažím a zatím to ani moc nepotřebuju. Babička mě naučila BLE, jinak říkám jen HOP a BÁ(c), když chci ještě ňamu, tak se ozývám MAM a když se mi chce (což není moc často), dokážu říct MÁMA, TÁTA, BABA, DĚDA (spíš teda DĚDĚ) nebo TETA. Když chci mlíčko, tak vydávám charakteristické zvuky, které se nedají napsat slovy, stejně tak jako když chci něco, co vidím. Na to umím už ukázat. Nejčastěji to používám ve vaně při koupání, kde si vždycky takhle naporoučím, co všechno chci do vaničky dát (několik prázdných obalů od šampónů, kelímky, kačenku..). Ukecaná jsem teda dost, ale zatím si spíš žvatlám, takže mi asi moc nikdo nerozumí. A mně to dost vyhovuje . Když se mi něco nelíbí nebo něco nechci, tak říct NENENE umím dost zrozumitelně a hlavně hooodne nahlas..
Občas už si taky nechávám vyprávět nebo číst pohádky, básničky a zpívat písničky. Z básniček mám nejradši KDO NÁS MÁ RÁD, co se mamka naučila od strejdy (má to doma nahrané na kazetě, když byly strejdovi asi dva roky - čemu nerozuměla, to ji naučila babička). Tuhle básničku mi mamka přeříkává i několikrát, když mě krmí a já nechci otvírat pusinku nebo když mě uspává a já nemůžu usnout. Umím ukázat, jak jsem veliká, paci-paci, pá-pá, šiju boty, jsem pašák, tuli-tuli, umím udělat někomu malá, dát pusinku a taky už vím, že z gauče a postele se leze dolů napřed nožičkami (jen ještě nevím, jak nasměrovat nožičky tím správným směrem). A když venku při běhání upadnu a mám špinavé ručičky, umím si je sama oprášit. Taky umím poprosit, když něco chci (a když chci mlíčko, tak mi to mamka nemusí ani připomínat). Ráda taky pomáhám rodičům s mým oblékáním a především svlékáním (např. ponožky si umím sama doslova zďobnout, což doprovázím podobným zvukovým projevem - ĎOP). Ručičky už taky směřuju do rukávků, jen někdy trochu rychleji, než by si rodiče představovali.
Tak to je asi všechno, co je u mě nového. Kdybyste se chtěli dozvědět něco dalšího (třeba i starého, o čem nevíte), podívejte se na www.hkac.estranky.cz - tam jsou moje stránky, které mi vytvořila mamka, abyste měli co číst i jindy než jen při mých mininarozeninách a taky abych měla všechno tak nějak trochu pohromadě. Jsou tam všechny dosavadní měsíční zprávy, aktuální novinky, několik fotek a odkaz na tátovy stránky, kde je fotek mnohem víc.
Mějte se krásně..
Vaše Anežka
Čas letí čímdál rychleji a už je mi rok a čtvrt.. Měřím asi kolem třičtvrtě metru a vážím snad něco málo přes 9kg. Ale těžko říct, k paní doktorce půjdeme na přeměření a převážení až za tři měsíce.
Hned druhý den po mých 14.mininarozeninách mi mamka koupila nové botičky. Sandálky jsou sice moc krásné, ale při chůzi se mi jedna botička pořád vyzouvala, tak mi mamka koupila radši zavřené pevné šněrovací botičky. Jsou kožené, růžové se světle modrou podrážkou, tak se mi hodí skoro ke všemu. A moc dobře se mi v nich ťape, už se nebojím sama chodit ani venku. Za to může Matěj ze cvičení. Když jsem ho viděla, že se taky nebojí, zkusila jsem to a teď už lítám jako drak nejen doma. Doma mi už většinou nevadí ani práh nebo kostky na zemi (kterých se u nás doma mojí zásluhou válí pořád dost a dost). Někdy ale lítám až moc rychle, a to pak padám a mamka se jen pořád bojí, že se jednou pořádně uhodím.
Tento měsíc jsem taky posunula svůj rekord v ranním vstávání - na 11.hodinu. Spinkání už mi docela jde, rozhodla jsem se, že mamku konečně nechám pořádně dospat uplynulý rok a budu spinkat celou noc (než mi začnou růst další zoubky ). I dneska jsem tradičně slavila svoje mininarozeninky, ale tentorát jen decentně. Usínám večer většinou v deset a vstávám kolem deváté, často i kolem desáté, někdy i později. V noci spím většinou celou noc, někdy se budím kolem třetí nebo páté hodiny, většinou ale hned usnu, jen když mám velkou žízeň, tak si řeknu mamce o mlíčko a usnu při kojení. Přes den spím už jen jednou, většinou od tří do pěti. Raději doma v postýlce, to už umím usnout sama (no vlastně s mým oblíbeným medvídkem a dudlíčkem v pusince). V kočárku se mi spí taky docela dobře, ale doma je to lepší, tam spím déle.
S jídlem je to pořád skoro stejný, jsem hodně vybíravá, ale už jsem se smířila aspoň s těmi hotovými papáníčky ve skleničkách. To už sním skoro všechno, dokonce i s kousky špaget. Když mi vaří mamka, musí mi to pořádně rozmixovat a pak ještě propasírovat přes sítko, abych tam neměla žádné větší kousky. To by mi nechutnalo, kousky si vždycky ručičkama z pusinky vyndávám. Samozřejmě se převážná většina mých obědů neobejde bez bílého jogurtu. Bez něj sním jedině květákový mozeček nebo jeho obměnu s brokolicí. Mamka mě pořád kojí, a to dost často. Už si o mlíčko taky umím dost zřetelně říct. Nedávno se dokonce stalo, že když jsem přes den mlíčka moc nechtěla, usnula jsem brzy a spala celou noc a ještě dlouho ráno, musela mamka mlíčko odstříkat, protože už to nemohla vydržet. Ani když jsem byla malinká, se tohle moc často nestávalo.. Mlíčko mi pak chtěla dát ráno z lahvičky, ale já ho moc nechtěla. Nakonec jsem ho teda vypila, abychom ho nemuseli vylít. Ale přímo od mamky je mnohem lepší. Taky jsem se v těch uplynulých vedrech naučila pít čistou vodu. A zase jsem začala odmítat pít z pítka a chci jen dudlík. Ale čistit zuby večer před spinkáním jsem nezapomněla a zatím ani neodmítám.
Během července jsme s mamkou denně obíhaly různé úřady, banky a spořitelny a sháněly formuláře a potvrzení, předevčírem rodiče podepsali dohodu o budoucím převodu a tak jestli bude všechno probíhat hladce, budem se v září stěhovat do družstevního bytu v Bohnicích. Už máme podané žádosti o úvěry a teď jen čekáme, až se to vyřídí.
V polovině července jsme byly s mamkou v Jablonci, kde jsem se poprvé koupala ve velkém bazénu a moc se mi to líbilo. A taky jsem konečně využila bazének, co jsem dostala k narozeninám. Děda nás vzal na jeden den na Pecku podívat se na tátu, jak šermuje. Pak jsme se taky byly s mamkou podívat na letišti, kam jsme jely přivítat Lukáška, mého malého kamaráda, co se narodil v listopadu v Anglii.
Moje oblíbené hračky se taky trochu pozměnily. Moc ráda zavírám a otvírám dveře nebo aspoň dvířka od kredence. Další mojí velkou vášní je krámování. Hlavně v oblečení, novinách nebo v tašce z kočárku. V ohrádce už nejsem tak často, ale už si umím říct, že tam chci, stále si v ní hraju ráda, nejradši s kelímky, které umím stavět na sebe do komínu, s vkládačkou (vybírám si kulaté kostky a poznám, do kterého otvoru patří), čtu si knížky nebo házím míčkem a říkám při tom hop nebo bá (tj bác) - mám trochu zmatek v tom, jaký je mezi těmito dvěma slovy rozdíl. Už jsem taky vyzkoušela moje odrážedlo Zajíček i venku, rodiče mi ho vzali s sebou v neděli do Stromovky, kde jsme s tátou hledali poklady. A pak mám doma ještě jednu velkou vášeň, a to umělohmotné košíky na kolečkách. Mamka z nich vyklidila nebezpečné věci a nechala tam hlavně noviny a mě moc baví s košíky jezdit z kuchyně do obýváku a zpátky. A pod linkou, kam ty košíky patří, mi tak vznikl krásný domeček, kam se ráda schovávám a někdy se dokonce těmi košíky zabarikáduju, aby ke mně nikdo nemohl. Ráda si taky hraju s legem, hlavně ho ráda vyndávám z krabice a pak zas uklízím zpátky, stavím věže z kostek (zatím dávám jen kostky na sebe, ale i v tom jsem docela šikovná), posílám kuličku po toboganu v domečku, hraju si s dřevěným puzzle se zvířátky a snažím se zvířátka poskládat na podložku (to mi teda zatím vůbec nejde, nějak se tam všechny nechtějí vejít), pouštím si hrajícího zajíčka nebo hudbu z domečku na klíček. Taky umím zapnout televizi ovladačem a vypnout knoflíkem (naši se teď na televizi skoro vůbec nedívají, protože v ní nic moc nedávají a navíc nemáme moc dobrý signál, tak jim vypínám aspoň zprávy), přepnout jiné CDčko na věži nebo zesílit zvuk ovladačem, navlékám dřevěné kroužky na tyč, panence ukazuju, kde má očičko a nosánek. Nočník moc nepoužívám, zatím mě to na něm vůbec nebaví a říct si o něj stejně neumím.. Málem bych zapomněla na další moji oblíbenou činnost, a tou je tancování. Tancuju moc ráda, a to téměř kdykoliv a kdekoliv. Když jdu někde venku a slyším hudbu (ani nemusí být moc taneční), tak se okamžitě zastavím a tancuju. Naposledy jsem tím bavila kolemjdoucí na Petříně. Doma, když se mi chce tancovat (několikrát denně), se začnu kroutit a rodiče už vědí, které CDčko si přeju pustit . Zatím se z něj ještě nezbláznili, jen mamince se o "Žížale" už skoro zdá..
Mluvit se zatím moc nesnažím a zatím to ani moc nepotřebuju. Babička mě naučila BLE, jinak říkám jen HOP a BÁ(c), když chci ještě ňamu, tak se ozývám MAM a když se mi chce (což není moc často), dokážu říct MÁMA, TÁTA, BABA, DĚDA (spíš teda DĚDĚ) nebo TETA. Když chci mlíčko, tak vydávám charakteristické zvuky, které se nedají napsat slovy, stejně tak jako když chci něco, co vidím. Na to umím už ukázat. Nejčastěji to používám ve vaně při koupání, kde si vždycky takhle naporoučím, co všechno chci do vaničky dát (několik prázdných obalů od šampónů, kelímky, kačenku..). Ukecaná jsem teda dost, ale zatím si spíš žvatlám, takže mi asi moc nikdo nerozumí. A mně to dost vyhovuje . Když se mi něco nelíbí nebo něco nechci, tak říct NENENE umím dost zrozumitelně a hlavně hooodne nahlas..
Občas už si taky nechávám vyprávět nebo číst pohádky, básničky a zpívat písničky. Z básniček mám nejradši KDO NÁS MÁ RÁD, co se mamka naučila od strejdy (má to doma nahrané na kazetě, když byly strejdovi asi dva roky - čemu nerozuměla, to ji naučila babička). Tuhle básničku mi mamka přeříkává i několikrát, když mě krmí a já nechci otvírat pusinku nebo když mě uspává a já nemůžu usnout. Umím ukázat, jak jsem veliká, paci-paci, pá-pá, šiju boty, jsem pašák, tuli-tuli, umím udělat někomu malá, dát pusinku a taky už vím, že z gauče a postele se leze dolů napřed nožičkami (jen ještě nevím, jak nasměrovat nožičky tím správným směrem). A když venku při běhání upadnu a mám špinavé ručičky, umím si je sama oprášit. Taky umím poprosit, když něco chci (a když chci mlíčko, tak mi to mamka nemusí ani připomínat). Ráda taky pomáhám rodičům s mým oblékáním a především svlékáním (např. ponožky si umím sama doslova zďobnout, což doprovázím podobným zvukovým projevem - ĎOP). Ručičky už taky směřuju do rukávků, jen někdy trochu rychleji, než by si rodiče představovali.
Tak to je asi všechno, co je u mě nového. Kdybyste se chtěli dozvědět něco dalšího (třeba i starého, o čem nevíte), podívejte se na www.hkac.estranky.cz - tam jsou moje stránky, které mi vytvořila mamka, abyste měli co číst i jindy než jen při mých mininarozeninách a taky abych měla všechno tak nějak trochu pohromadě. Jsou tam všechny dosavadní měsíční zprávy, aktuální novinky, několik fotek a odkaz na tátovy stránky, kde je fotek mnohem víc.
Mějte se krásně..
Vaše Anežka