2 měsíce
Ahoj!
Dva měsíce utekly jako voda.. Druhý den po prvních mininarozeninkách jsme odjeli s rodiči a strejdou Martinem do Jablonce. Svoji první větší cestu autem jsem z velké části prospala, nelíbilo se mi hlavně stání na semaforech. O víkendu v Jablonci jsem toho moc nenaspala, bála jsem se, že by mi něco uteklo, a tak jsem byla radši hodná, aby se rodiče moc nesnažili mě hned uspat. Cestu zpátky do Prahy jsem zase téměř celou prospala, jen jsem si vyžádala krmení u benzinky u Hodkovic. O pár dní později jsme jeli pražskou MHD do Bohnic a i tam jsem se předvedla jako ukázkové miminko. Skoro vůbec jsem neplakala a dokonce jsem usnula na gauči. Tento měsíc jsme taky s mamkou navštívily tety a strejdy ze školy na Barrandově, s babičkou jsem podnikly výlet do Prokopského údolí. Mně se to teda moc nelíbilo, ale nějak jsme to zvládly. Taky jsem už jela metrem, za tetou Janou a od ní k tátovi do práce.
Jinak jsem ale tento měsíc hodně proplakala a málo spala. Mlíčko jsem chtěla přes den skoro pořád, a tak se mamka někdy uprostřed měsíce rozhodla intervaly mezi kojeními co nejvíce prodlužovat. Zezačátku se to zdálo být lepší, ale moc dlouho to nevydrželo. 10.6. mi mamka zkusila dát dudlíček a zjistila, že mi trochu pomáhá usnout. Navíc jsem si jinak už dost cucala palečky a mamce se dudlíček zdál lepší řešení. Táta musel zůstávat často v práci dlouho do noci nebo někdy i v noci, a tak jsem se moc snažila to mamince ulehčit a aspoň během těchto večerů a nocí jsem většinou spala líp než obvykle.
Od 15.6. mám novou hračku. Je to krásná umělohmotná hrazdička, dostala jsem ji od maminčiných kolegyň a kolegů ze školy. Zpočátku jsem se na ni jen dívala a snažila se ručičkou rozcinkat hračky na ní, za pár dní jsem se zdokonalila natolik, že se mi to už občas povedlo. A kulička z hrazdičky mi moc pomohla, aby se mi začalo aspoň trochu líbit v kočárku. Dřív jsem v něm téměř pořád plakala, ale od té doby, co mi ke kočárku mamka připevnila chrastítko z hrazdičky, které hodně chrastí, bylo to lepší a někdy jsem díky němu i sama usnula. Začala velká vedra, doma se nedalo být skoro vůbec a venku jen na jednom malém místě na náměstí, kde byl stín a aspoň trochu tam foukal vítr. Navíc mě tam maminka vozila po dlažebních kostkách, což krásně rozeznívalo moje chrastítko v kočárku. Ale i přesto jsem hodně plakala, mamka mě často musela doma houpat na míči.
18.6. jsem se poprvé cíleně usmála. Nejdřív na mamku a pak i na tetu Líbu. Brzy nato jsem začala krásně výskat, často i třeba ve dvě v noci, ale to se rodičům zas tak moc nelíbilo.
Druhý měsíc jsem hodně plakala, ale teď už je to lepší a pláču hlavně když mám hlad nebo žízeň, nemůžu usnout nebo chci pochovat. Jinak si dovedu pod hrazdičkou hrát i chvíli sama, směju se přitom nebo si výskám. Pár dní dodržujem můj rytmus - v osm koupání, po něm hned krmení a pak uspat a spát (nejlíp až do rána, což se zas tak často nedaří).
U paní doktorky jsem byla tento měsíc dvakrát, naposledy jsem vážila 4450g a měřila 57cm. Taky jsem byla už na odběru krve.
Stihla jsem toho už dost, co?
Mějte se krásně.
Vaše Anežka