22 měsíců
2. 3. 2008
Minulý týden se konečně udělalo alespoň na pár dní teplo a já tak mohla
konečně vyrazit na písek. Tam je to super, často se tam potkávám s
několika dětmi najednou a vzájemně si půjčujeme kyblíčky, lopatičky,
bábovky nebo sítka. Cizí jsou totiž vždycky lepší než vlastní. Naštěstí
to platí i pro ostatní děti, takže se zas tak moc často o ně nepereme.
S mamkou chodíme nejčastěji na hřiště u Krakova, kde je za plotem
docela velké pískoviště a houpadlo koník a mimo oplocení je na malých
oblázcích klouzačka a houpačky. Na klouzačce se mi moc líbí, mamka si
už troufla nechat mě vylézt až nahoru (klouzačka je fakt dost vysoká a
na první schůdek mě musí mamka postavit sama) a sklouznout se odshora
až dolů. Babičky nebojte se, celou dobu mě držela (ale stejně se bála
mnohem víc než já). Na houpačce (prkýnko na řetezech) už se udržím
sama, ale mamka mě musí jistit, protože když se mi na houpačce přestane
líbit, bez varování se pouštím. Pokud chceme jít na písek jen na
chvíli, tak jdeme na hřiště kousek od našeho paneláku, to je také
oplocené a za plotem je kromě pískoviště i houpadlo, klouzačka (ta je
ještě větší než ta na druhém hřišti) a houpačky. Cestou na vzdálenější
pískoviště jezdíme s kočárkem (jsme tam rychleji a cestou domů můžem
nakoupit v Albertu), odrážedlem zajíčkem, míčkem, kyblíčkem,
lopatičkou, sítkem a bábovkami. Ještě že máme tak velký výtah (a vůbec
nějaký), jinak bychom to najednou asi nepobraly. Na odrážedle jezdit
umím, ale zatím mám na něj krátké nožičky, takže mi to nejede tak
rychle jako jiným dětem, které často potkáváme a od kterých chci
odrážedlo půjčit - to je taky hlavni duvod proc bereme s sebou meho
zajicka. Někdy místo odrážedla a kočárku bereme jen tříkolku na tyči.
Na tříkolce už taky umím šlapat, ale moc mě to nebaví, je to pěkná
dřina a já mám ještě slabé nožičky. Když už si nechci hrát na písku,
tak si ráda házím míčkem, nejradši ho házím na klouzačku a směju se
tomu, jak se krásně kutálí dolů. Na výlety chodíme taky do ZOO nebo do
Stromovky, je úžasné, jak to máme blízko a že nemusíme použít MHD,
kterou moc nesnáším (ještě tak metro, ale nesmí to být moc často). Už
jsme se taky byly podívat na letišti a pozorovali letadýlka tam, kam
lítají od nás z Bohnic (doma je můžu pozorovat z okna svého pokojíčku,
ale brzy se vždycky schovají za panelák, tak nás taťka vzal na letiště,
abych viděla, kam lítají a kde spinkají). Také jsme byli dvakrát v
Kladně, kam jezdí taťka za švadlenou, kde si nechává šít nový kostým. V
úterý chodíme na cvičení do KD Krakov. Moc se mi tam líbí, každou další
hodinu dělám pokroky, účastním se víc společných aktivit a jsem trochu
šikovnější. Nejvíc mě pořád baví obě kolo kolo mlýnský (na začátku i s
rodiči a na konci jen s dětmi), ale taky běhání po schodech z bedýnek,
házení zvířátek do obruče nebo lovení malých lehkých míčků. Některé
aktivity se opakují každou hodinu, ale některé se různě střídají, takže
mi jsou vzácnější. A na konci dostáváme na ruku razítkem kytičku,
kterou si střežím, aby se mi hnedtak nesmyla.
Z hraček doma mě moc baví stavebnice (dřevěně kostky, lego), míček, puzzle, dřevěné pexeso i domino a knížky. Už nemám vyhraněnou jednu knížku, ráda si nechávám číst O červené Karkulce, Hrajeme si celý den, Krtek a zajíček, Micka a štěnátko nebo Brousek pro tvůj jazýček. Od tety z Ostravy jsem dostala obrovskou knížku plnou pohádek, říkanek a hádanek, než se to všechno mamka naučí zpaměti, budu chodit minimálně do školy. Puzzle se zvířátky už umím složit skoro sama, největší problémy mi dělá kočička, protože patri trochu nakřivo a já na to vždycky zapomenu. Taky si s mamkou rády hrajeme divadlo s plyšáky, ještě že jich mám doma tolik. Kreslení mě pořád baví, ale rodiče už moc ne, pořád chci malovat jen AUTO. Mamka už si se mnou taky troufla uklízet. Raduje se z toho, že to nemusí dělat jen když spím a má tak potom víc času na ostatní věci. A mně se moc líbí vytírat mopem, zametat nebo utírat prach vlhkým ubrouskem. Vysavače už se tolik nebojím. Zezačátku se mi ten jeho zvuk teda moc nelíbí, ale jak mě mamka nechá chvilku luxovat, je to lepší. Potom ale vždycky obrečím, když to všechno musíme uklidit. Taky uz vim, kde mame prasek na prani a kam se dava, jak se plni pracka, kam se pradlo vesi a mamce pradlo podavam, aby se nemusela tolik ohybat, kdyz ho vesi.
Na moje spaní si už mamka nestežuje a ani nemůže. Ráno vstávám kolem půl deváté, odpoledne usínám mezi 14.a15.hodinou a spím 2-4hodiny, nejčastěji do půl šesté. Takže odpolední procházka u nás je téměř nemožná, dostaneme se maximálně na to bližší pískoviště, kde pak zůstáváme třeba až do tmy. Večer usínám kolem deváté, ale když mě mamka nedávno dala spát už před osmou hodinou, protože jsme druhý den ráno musely brzy vstávat, usnula jsem v pohodě i takto brzy. Pokud jdu naopak spát až třeba skoro v jedenáct, stejně se budím kolem té osmé a dost často i dřív. Mamka vypozorovala, že nejvhodnější čas pro mé spaní je 21 hodin.
S jídlem to se mnou už taky jde. Někdy si sice trochu víc diktuju, co bych si dala, ale to bych ani nebyla normální holčička, kdybych snědla všechno, co mi rodiče připraví, že jo? Ráno po kojení snídám chlebíček se sýrem nebo banánek, někdy piju kakao ze Sunaru, ale "umělé" mlíčko mi vůbec nechutná. Ke svačince mám většinou venku jablíčko. Před spaním obědvám polévku, druhé jídlo mívám někdy ještě před spaním, někdy až po něm. Nejradši mám masíčko s rýží, zapečený květák nebo brokolici a moc mi chutnal i mamčin špenát se strouhaným sýrem. Svačím jogurt nebo rajčátko s Almette a večeřím po koupání další jogurt, kašičku nebo chlebíček. Před spaním mě mamka kojí podruhé (pokud na to obě nezapomenem), během dne už nechce a vyhrožuje, ze za měsíc už dostanu mlíčko jen ráno a za další měsíc mě chce odstavit úplně. Přes den piju jablečnou šťávu ředěnou vodou a vypiju jí tři moje hrníčky. Podle paní doktorky bych do sebe měla dostat 1,5litru tekutiny denně celkem, ale to snad ani není možné. Už takhle mívám plenky úplně plné. Na nočník vůbec nechci. Někdy si o něj sice řeknu, ale jakmile mi ho rodiče podají, okamžitě spustím povyk, takže ho zas rychle uklidí. Že jsem pokakaná občas hlásím, ale to už bývá pozdě. Když bylo teplo, nechala mě mamka běhat doma s holým zadečkem, bez plínek, ale ani to můj postoj k nočníku nezměnilo, jen mamka pak musela pořád a pořádně vytírat..
Moje mluvení pořád není nic moc, ale pořád nějaká slova v mém slovníčku přibývají. V ZOO se mi moc líbili papoušci, že jsem se hned naučila říkat jejich jména AJA (ara). BE-BE křičím pokaždé, když vidím někoho jak nese igelitovou tašku (mamka v igelitkách odnáší odpadky do popelnice a jak mám poznat, co v igelitkách mají ostatní, tak to zkouším pokaždé). Podobné je to s velkými auty, na ně taky volám BLE, protože podobná auta odvážejí odpadky a mně se zdají všechna stejná (některá mají sice na sobě napsáno Albert nebo fotografie pečiva..). Jakmile vidím schody nebo jen tuším, že by někde poblíž mohly být, volám BÁ (bác). Letadla jsou EJO (éro) nebo B-B, BI-BI, BE-BE či BLB (blik-blik). A jakmile vidím někoho telefonovat nebo psát esemesky, volám AJO (halo, telefon). Asi si dovedete představit, že třeba při jízdě autobusem MHD je to skoro pořád). Umím poprosit (zatím beze slov) i poděkovat, což se písmeny nedá vyjádřit, ale kdo se hodně snaží, by v tom to dík slyšet mohl. Kdyz delam nekomu mala, casto to vyjadruji i slovne MAA.
Snad jsem na nic podstatného nezapomněla. Posílám zase nějaké fotečky, některé jsou z mé včerejší oslavy svátku. Rodiče se asi budou muset brzy poohlédnout po nějakém větším bytě nebo nějaké svoje věci vyházet, ale já za to přeci nemůžu, že jsem tolik hodná a dostávám hodně dárků
Mějte se všichni moc fajn a těšte se spolu se mnou na jaro.
Vaše Anežka
Z hraček doma mě moc baví stavebnice (dřevěně kostky, lego), míček, puzzle, dřevěné pexeso i domino a knížky. Už nemám vyhraněnou jednu knížku, ráda si nechávám číst O červené Karkulce, Hrajeme si celý den, Krtek a zajíček, Micka a štěnátko nebo Brousek pro tvůj jazýček. Od tety z Ostravy jsem dostala obrovskou knížku plnou pohádek, říkanek a hádanek, než se to všechno mamka naučí zpaměti, budu chodit minimálně do školy. Puzzle se zvířátky už umím složit skoro sama, největší problémy mi dělá kočička, protože patri trochu nakřivo a já na to vždycky zapomenu. Taky si s mamkou rády hrajeme divadlo s plyšáky, ještě že jich mám doma tolik. Kreslení mě pořád baví, ale rodiče už moc ne, pořád chci malovat jen AUTO. Mamka už si se mnou taky troufla uklízet. Raduje se z toho, že to nemusí dělat jen když spím a má tak potom víc času na ostatní věci. A mně se moc líbí vytírat mopem, zametat nebo utírat prach vlhkým ubrouskem. Vysavače už se tolik nebojím. Zezačátku se mi ten jeho zvuk teda moc nelíbí, ale jak mě mamka nechá chvilku luxovat, je to lepší. Potom ale vždycky obrečím, když to všechno musíme uklidit. Taky uz vim, kde mame prasek na prani a kam se dava, jak se plni pracka, kam se pradlo vesi a mamce pradlo podavam, aby se nemusela tolik ohybat, kdyz ho vesi.
Na moje spaní si už mamka nestežuje a ani nemůže. Ráno vstávám kolem půl deváté, odpoledne usínám mezi 14.a15.hodinou a spím 2-4hodiny, nejčastěji do půl šesté. Takže odpolední procházka u nás je téměř nemožná, dostaneme se maximálně na to bližší pískoviště, kde pak zůstáváme třeba až do tmy. Večer usínám kolem deváté, ale když mě mamka nedávno dala spát už před osmou hodinou, protože jsme druhý den ráno musely brzy vstávat, usnula jsem v pohodě i takto brzy. Pokud jdu naopak spát až třeba skoro v jedenáct, stejně se budím kolem té osmé a dost často i dřív. Mamka vypozorovala, že nejvhodnější čas pro mé spaní je 21 hodin.
S jídlem to se mnou už taky jde. Někdy si sice trochu víc diktuju, co bych si dala, ale to bych ani nebyla normální holčička, kdybych snědla všechno, co mi rodiče připraví, že jo? Ráno po kojení snídám chlebíček se sýrem nebo banánek, někdy piju kakao ze Sunaru, ale "umělé" mlíčko mi vůbec nechutná. Ke svačince mám většinou venku jablíčko. Před spaním obědvám polévku, druhé jídlo mívám někdy ještě před spaním, někdy až po něm. Nejradši mám masíčko s rýží, zapečený květák nebo brokolici a moc mi chutnal i mamčin špenát se strouhaným sýrem. Svačím jogurt nebo rajčátko s Almette a večeřím po koupání další jogurt, kašičku nebo chlebíček. Před spaním mě mamka kojí podruhé (pokud na to obě nezapomenem), během dne už nechce a vyhrožuje, ze za měsíc už dostanu mlíčko jen ráno a za další měsíc mě chce odstavit úplně. Přes den piju jablečnou šťávu ředěnou vodou a vypiju jí tři moje hrníčky. Podle paní doktorky bych do sebe měla dostat 1,5litru tekutiny denně celkem, ale to snad ani není možné. Už takhle mívám plenky úplně plné. Na nočník vůbec nechci. Někdy si o něj sice řeknu, ale jakmile mi ho rodiče podají, okamžitě spustím povyk, takže ho zas rychle uklidí. Že jsem pokakaná občas hlásím, ale to už bývá pozdě. Když bylo teplo, nechala mě mamka běhat doma s holým zadečkem, bez plínek, ale ani to můj postoj k nočníku nezměnilo, jen mamka pak musela pořád a pořádně vytírat..
Moje mluvení pořád není nic moc, ale pořád nějaká slova v mém slovníčku přibývají. V ZOO se mi moc líbili papoušci, že jsem se hned naučila říkat jejich jména AJA (ara). BE-BE křičím pokaždé, když vidím někoho jak nese igelitovou tašku (mamka v igelitkách odnáší odpadky do popelnice a jak mám poznat, co v igelitkách mají ostatní, tak to zkouším pokaždé). Podobné je to s velkými auty, na ně taky volám BLE, protože podobná auta odvážejí odpadky a mně se zdají všechna stejná (některá mají sice na sobě napsáno Albert nebo fotografie pečiva..). Jakmile vidím schody nebo jen tuším, že by někde poblíž mohly být, volám BÁ (bác). Letadla jsou EJO (éro) nebo B-B, BI-BI, BE-BE či BLB (blik-blik). A jakmile vidím někoho telefonovat nebo psát esemesky, volám AJO (halo, telefon). Asi si dovedete představit, že třeba při jízdě autobusem MHD je to skoro pořád). Umím poprosit (zatím beze slov) i poděkovat, což se písmeny nedá vyjádřit, ale kdo se hodně snaží, by v tom to dík slyšet mohl. Kdyz delam nekomu mala, casto to vyjadruji i slovne MAA.
Snad jsem na nic podstatného nezapomněla. Posílám zase nějaké fotečky, některé jsou z mé včerejší oslavy svátku. Rodiče se asi budou muset brzy poohlédnout po nějakém větším bytě nebo nějaké svoje věci vyházet, ale já za to přeci nemůžu, že jsem tolik hodná a dostávám hodně dárků
Mějte se všichni moc fajn a těšte se spolu se mnou na jaro.
Vaše Anežka