24 měsíců - 2 ROKY
2. 5. 2008
Jsem velká holčička, vážím něco kolem 11,5 kg a na
konci března jsem měřila 84,5 cm. Nejčastěji nosím oblečení velikosti
86, ale třeba bundička vel. 92 mi je malá a nějaká bodyčka mi stačí i
74. Jsou to hlavně ta, se kterými se mamka nechce rozloučit. Botičky
potřebuju už spíš velikosti 22, i když u nich hodně záleží na tvaru,
mám hodně vysoký nárt a širokou nohu. Plínky pořád nosím, stále
velikost 4=MAXI, ale už se mi daří čůrat a kakat do nočníčku nebo přímo
do záchůdku (mám na něj speciální prkýnko, abych do něj nespadla),
takže jsem spotřebu plínek celkem znatelně omezila.
Hlavní dnešní novinkou je asi to, že jsme se s mamkou rozloučily s kojením. Já to nesu rozhodně statečněji než mamka. Udělala jsem mlíčku PÁ-PÁ a tím je to pro mě vyřešené. Já přece chápu, že jsem velká holka a mlíčko od maminky je pro miminka. Navíc mamka konečně objevila umělé mlíčko pro děti, které mi docela chutná. Piju ho ze skleničky a zvládnu až tři decky denně.
Z hledisla mluvení rozhodně nezapadám do průměrných tabulek, ale moje slovní zásoba se rozšiřuje měsíc od měsíce rychleji a rychleji. Když chci ťapat, tak už neříkám jen ŤAPI, nebo ŤAPŤAPI, ale ŤAPIJÁ, podobně jako ŇAMIJÁ když mám na něco chuť nebo HAČIJÁ když si chci sednout. A umím už používat taková slova jako třeba ABA (=hrbol) nebo TDLO (=trdlo). Vím, že přes silnici se musí jít za ruku a HAMA (=honem), když něco chci, říká se POPO (=prosím) a pak DI (=dík). A taky jsem zjistila, že po dešti bývá na chodníku ŽÍŽA (=žížala). Jakmile se přiblížíme k domovu, řeknu si o KICHI (=klíče) a u mamčiných klíčů poznám, kterým se odemykají hlavní dveře a kterým nahoře dveře do chodbičky. Když chci někoho pozdravit, říkám HAJO (=ahoj, haló, telefon) nebo ČA (=čau). Nejfrekventovanějšími slovy ale asi pořád zůstávají NE a KDE JE.
S mluvením a chozením na nočník asi trochu zaostávám, ale jinak jsem moc šikovná. Umím skládat zvířátkové puzzle a některá normální puzzle, vkládat téměř každý tvar do správného otvoru vkládačky, otevírat i zavírat dveře, odemknout, po schodech umím chodit nahoru i dolů bez držení, lezu po žebřinách nahoru a zkouším i slézt dolů, umím skákat na místě snožmo, jezdit na odrážedle a začínám jezdit na tříkolce, umím se sama najíst (a to i když mám polévku) u jídelního stolu, umím úplně sama pít z obyčejného hrníčku nebo skleničky, sama se umím umýt, utřít, svléknout, částečně i obléknout a pokouším se sama obouvat. Tkaničky zavazovat ještě neumím, ale rozvazovat je a sundávat z bot umím hodně rychle, rodičům nepomáhá už ani druhý uzel. Dudlíček sice ještě pořád používám na spaní, ale když ho nemám na očích, přes den si na něj ani nevzpomenu. Usínám sama ve své postýlce po tatínkově pohádce, spím už celou noc (většinou 11 hodin v noci a přes den i přes 3 hodiny) a po probuzení si v postýlce často vystačím ještě nějakou dobu sama. Když mi rodiče vyndají dvě laťky z postýlky, sama si z ní vylezu. Umím namalovat "kolečko" a v textu poznám písmenko "O" a někdy i "D" nebo "P". Umím používat mop k vytírání podlahy, moc ráda zametám smetákem nebo utírám prach vlhkým kapesníčkem. Když mám náladu, utírám si jím třeba i každou kostku lega zvlášť. Taky ráda pomáhám mamince při věšení prádla, plnění pračky nebo uklízení mých hraček. Umím zapnout a vypnout televizi, věž, DVDčko, počítač, mikrovlnku nebo video. Z kostek EDA (=lega) stavím třeba vláček, jezdím s ním po podlaze a říkám Š-Š-Š. V obchodech bych se určitě hodila do reklamy na supermarket - běhám od regálu k regálu a co se mi líbí, házím do nákupního vozíku. Nejčastěji ale kupujem ODU (=jogurt) a EBA (=chleba). Pořád mám moc ráda knížky, některé básničky už umím dopovědět a na cvičení s dětmi předvádím už celou "bramboru" (to je taková pěkná říkanka, ke které jsem se naučila názorně ukazovat, co se v ní říká) a "skákal pes přes oves". Moc ráda chodím na PIPE (=písek), kde umím sama udělat BABA (=bábovku) a na hřišti vedle se kloužu na klouzačce nebo houpu na houpačkách. Už jsem totiž pochopila, že se musím držet až do té doby, než z houpačky slezu nebo mě z ní někdo sundá. Kočárek používáme čímdál méně často, už umím dojít, kam mamka potřebuje. Ale nejradši chodím na písek. Taky mám docela ráda AUTO-BU (=autobus), hlavně od té doby, co bydlíme v Bohnicích a moc často jím už nejezdíme.
Ve středu večer jsem v Jablonci slavila čarodějnice. S mamkou, babičkou a dědečkem jsem byla v lampiónovém průvodu, a pak jsem se dívala na krásný ohňostroj u přehrady. Bylo to nádherné a já jsem se svým radostným výskáním snažila překřičet petardy ohňostroje. Viděla jsem NEPAPA (=netopýr) a na kočárku jsem vezla LAPAPA (=lampión).
Už minulý týden jsem svoje druhé narozeniny slavila s dětmi - Honzíkem a Radečkem. Mělo jich přijít víc, ale ostatní onemocněly. I tak jsem si to ale užila a doufám, že kluci taky. Sfoukla jsem obě svíčky, mohla jsem prstíčkem oďubávat svůj narozeninový dort a hlavně jsem si konečně zařádila s dětmi. Večer jsme pak byly s mamkou na písku až skoro do tmy. V neděli jsem narozeniny slavila s pražskými babičkou a dědečkem a včera v Jablonci. No a taky se moc těším na kamarády, co měli přijít na dětský mejdan a nemohli, že si to dodatečně taky užijem.
Před dvěma týdny jsme s mamkou jely z Jablonce vláčkem a s námi jelo i jedno úplně malinkaté miminko se svojí maminkou. Ta si potřebovala po kojení odskočit, a tak se jí moje mamka nabídla, že miminko podrží, aby si mohlo odříhnout. Já jsem seděla na sedačce vedle mamky a dost jsem žárlila. Naštěstí to bylo jen chviličku a mamka miminko brzy vrátila .. To byla jen perlička na závěr, rozhodně jsem tím nechtěla nic naznačit .
Mějte se všichni moc pěkně, však já se vám zase brzy ozvu.
Vaše ÁŇA Anežka
Hlavní dnešní novinkou je asi to, že jsme se s mamkou rozloučily s kojením. Já to nesu rozhodně statečněji než mamka. Udělala jsem mlíčku PÁ-PÁ a tím je to pro mě vyřešené. Já přece chápu, že jsem velká holka a mlíčko od maminky je pro miminka. Navíc mamka konečně objevila umělé mlíčko pro děti, které mi docela chutná. Piju ho ze skleničky a zvládnu až tři decky denně.
Z hledisla mluvení rozhodně nezapadám do průměrných tabulek, ale moje slovní zásoba se rozšiřuje měsíc od měsíce rychleji a rychleji. Když chci ťapat, tak už neříkám jen ŤAPI, nebo ŤAPŤAPI, ale ŤAPIJÁ, podobně jako ŇAMIJÁ když mám na něco chuť nebo HAČIJÁ když si chci sednout. A umím už používat taková slova jako třeba ABA (=hrbol) nebo TDLO (=trdlo). Vím, že přes silnici se musí jít za ruku a HAMA (=honem), když něco chci, říká se POPO (=prosím) a pak DI (=dík). A taky jsem zjistila, že po dešti bývá na chodníku ŽÍŽA (=žížala). Jakmile se přiblížíme k domovu, řeknu si o KICHI (=klíče) a u mamčiných klíčů poznám, kterým se odemykají hlavní dveře a kterým nahoře dveře do chodbičky. Když chci někoho pozdravit, říkám HAJO (=ahoj, haló, telefon) nebo ČA (=čau). Nejfrekventovanějšími slovy ale asi pořád zůstávají NE a KDE JE.
S mluvením a chozením na nočník asi trochu zaostávám, ale jinak jsem moc šikovná. Umím skládat zvířátkové puzzle a některá normální puzzle, vkládat téměř každý tvar do správného otvoru vkládačky, otevírat i zavírat dveře, odemknout, po schodech umím chodit nahoru i dolů bez držení, lezu po žebřinách nahoru a zkouším i slézt dolů, umím skákat na místě snožmo, jezdit na odrážedle a začínám jezdit na tříkolce, umím se sama najíst (a to i když mám polévku) u jídelního stolu, umím úplně sama pít z obyčejného hrníčku nebo skleničky, sama se umím umýt, utřít, svléknout, částečně i obléknout a pokouším se sama obouvat. Tkaničky zavazovat ještě neumím, ale rozvazovat je a sundávat z bot umím hodně rychle, rodičům nepomáhá už ani druhý uzel. Dudlíček sice ještě pořád používám na spaní, ale když ho nemám na očích, přes den si na něj ani nevzpomenu. Usínám sama ve své postýlce po tatínkově pohádce, spím už celou noc (většinou 11 hodin v noci a přes den i přes 3 hodiny) a po probuzení si v postýlce často vystačím ještě nějakou dobu sama. Když mi rodiče vyndají dvě laťky z postýlky, sama si z ní vylezu. Umím namalovat "kolečko" a v textu poznám písmenko "O" a někdy i "D" nebo "P". Umím používat mop k vytírání podlahy, moc ráda zametám smetákem nebo utírám prach vlhkým kapesníčkem. Když mám náladu, utírám si jím třeba i každou kostku lega zvlášť. Taky ráda pomáhám mamince při věšení prádla, plnění pračky nebo uklízení mých hraček. Umím zapnout a vypnout televizi, věž, DVDčko, počítač, mikrovlnku nebo video. Z kostek EDA (=lega) stavím třeba vláček, jezdím s ním po podlaze a říkám Š-Š-Š. V obchodech bych se určitě hodila do reklamy na supermarket - běhám od regálu k regálu a co se mi líbí, házím do nákupního vozíku. Nejčastěji ale kupujem ODU (=jogurt) a EBA (=chleba). Pořád mám moc ráda knížky, některé básničky už umím dopovědět a na cvičení s dětmi předvádím už celou "bramboru" (to je taková pěkná říkanka, ke které jsem se naučila názorně ukazovat, co se v ní říká) a "skákal pes přes oves". Moc ráda chodím na PIPE (=písek), kde umím sama udělat BABA (=bábovku) a na hřišti vedle se kloužu na klouzačce nebo houpu na houpačkách. Už jsem totiž pochopila, že se musím držet až do té doby, než z houpačky slezu nebo mě z ní někdo sundá. Kočárek používáme čímdál méně často, už umím dojít, kam mamka potřebuje. Ale nejradši chodím na písek. Taky mám docela ráda AUTO-BU (=autobus), hlavně od té doby, co bydlíme v Bohnicích a moc často jím už nejezdíme.
Ve středu večer jsem v Jablonci slavila čarodějnice. S mamkou, babičkou a dědečkem jsem byla v lampiónovém průvodu, a pak jsem se dívala na krásný ohňostroj u přehrady. Bylo to nádherné a já jsem se svým radostným výskáním snažila překřičet petardy ohňostroje. Viděla jsem NEPAPA (=netopýr) a na kočárku jsem vezla LAPAPA (=lampión).
Už minulý týden jsem svoje druhé narozeniny slavila s dětmi - Honzíkem a Radečkem. Mělo jich přijít víc, ale ostatní onemocněly. I tak jsem si to ale užila a doufám, že kluci taky. Sfoukla jsem obě svíčky, mohla jsem prstíčkem oďubávat svůj narozeninový dort a hlavně jsem si konečně zařádila s dětmi. Večer jsme pak byly s mamkou na písku až skoro do tmy. V neděli jsem narozeniny slavila s pražskými babičkou a dědečkem a včera v Jablonci. No a taky se moc těším na kamarády, co měli přijít na dětský mejdan a nemohli, že si to dodatečně taky užijem.
Před dvěma týdny jsme s mamkou jely z Jablonce vláčkem a s námi jelo i jedno úplně malinkaté miminko se svojí maminkou. Ta si potřebovala po kojení odskočit, a tak se jí moje mamka nabídla, že miminko podrží, aby si mohlo odříhnout. Já jsem seděla na sedačce vedle mamky a dost jsem žárlila. Naštěstí to bylo jen chviličku a mamka miminko brzy vrátila .. To byla jen perlička na závěr, rozhodně jsem tím nechtěla nic naznačit .
Mějte se všichni moc pěkně, však já se vám zase brzy ozvu.
Vaše ÁŇA Anežka