25 měsíců
2. 6. 2008
Tento
uplynulý měsíc jsem udělala ohromný pokrok v mém vztahu k nočníku.
Ještě nejsem úplně bez plínek, ale když jsme doma a mamka mě nechá hrát
si jen v tričku (tj bez plínky a kalhot), zvladam to bez plínky. Není
to sice úplně stoprocentní, ale je to velký pokrok. Pokud mamka není na
doslech, tak chytnu nočník a nesu jí svůj úspěch ukázat. Venku je to
trochu horší, čůrat na travičku se mi nechce, tak se snažím do poslední
chvíle to vydržet domů. Hlavní je, že mi plínka vydrží suchá třeba i
celý den, někdy dokonce i přes spaní (přes den i v noci). Denní
spotřebu plínek jsem tak radikálně snížila na 1-2.
Zdokonalila jsem se i v jízdě na motorce a na tříkolce. Motorku mám radši, menší dřinou docílím vyšší rychlosti. Kdyby bylo na mě, tak bychom kočárek už nepotřebovali vůbec, mamka ho bere s sebou v případě, že mě potřebuje na nějaký čas mít v klidu a především na jednom místě. S kočárkem jezdíme na větší nákupy nebo delší cesty a především na celodenní výlety, protože pak můžu v kočárku pohodlně spát.
Spím pořád dost, v noci od 20-22 hodin do osmi ráno, odpoledne pak od jedné do čtyř. Usínám bez větších problémů, v noci se občas probudím, ale stačí si vedle mě na chvíli lehnout (MAMI HAJÍ nebo TÁTA HAJÍ) a je zas všechno v pořádku. Dopoledne chodíme ven, obědváme po poledni a po mém odpoledním spaní chodím ven buď s mamkou nebo dědečkem. Doma si hraju nejraději s panáčky z lega, stavím věže a vláčky z dřevěných kostek, skládám různá puzzle nebo se učím písmenka. Taky se pořád ptám na barvy, počítám do pěti nebo dopovídávám pohádky nebo básničky z knížek podle obrázků. Já vlastně povídám od probuzení do usnutí neustále, občas je mi i rozumět . Venku na procházce ukazuju, jaké auto má děda(DĚDA), kde je holub(O-D), auto co vozí ble(BE), přechod pro chodce (OME=honem), pány a paní (PÁ a PIPI), letadla (BLIK, HETATA), schody (BÁS=bác), motorky (MOMOME nebo MOMOŇA), na písku (PIPE) dělám bábovky (BÁBY), kloužu se na klouzačce (HOUPI) nebo se houpu a když jsme v Albertu na nákupu (kupujeme ŇAMŇAM), chci si sednout do autíčka (AUTO HAŠÍ). Jím už sama u stolu v kuchyni, vedle mě obvykle sedí panenka nebo lištička. Na cvičení děláme Kolo kolo mlýnský (TOLO), bramboru (BABABA), zlatou bránu nebo skákal pes (HOP), při zpívání už opravdu skáču. Umím vylézt i slézt po žebřinách, plazit se po lavičce jaho had (SSS) a samostatně chodit do schodů i ze schodů. Pokud schody nejsou moc vysoké a já se držím někoho velkého (což teda moc často nikomu nedovoluju), střídám do schodů nožičky, takže do nich chodím už jako velká. U téměř každého oblečení potřebuju vědět, kdo mi ho koupil nebo přinesl, a pak to při každém dalším oblékáním opakuju.
Minulý týden ve čtvrtek jsme se po cestě z Bulovky stavily na Dětském dni u Krakova, kde probíhaly různé soutěže. Bylo to především pro děti ze školky, ale několika soutěží jsem se taky zúčastnila (splnila jsem tři úkoly) a za odměnu jsem dostala hopíka a jeden vstup na vláček. Jízdu vláčkem jsem si moc užila, seděla jsem v lokomotivě se dvěma staršími kluky a točila jsem volantem, abychom nevykolejili .
Pořádně jsem ale Dětský den oslavila až včera, o čem jste už asi všichni četli a viděli fotky. Posílám i další fotky, abyste viděli, jak se pořád mám.
Mějte se hezky a napiště nebo se stavte.
Vaše ÁŇA Anežka
Zdokonalila jsem se i v jízdě na motorce a na tříkolce. Motorku mám radši, menší dřinou docílím vyšší rychlosti. Kdyby bylo na mě, tak bychom kočárek už nepotřebovali vůbec, mamka ho bere s sebou v případě, že mě potřebuje na nějaký čas mít v klidu a především na jednom místě. S kočárkem jezdíme na větší nákupy nebo delší cesty a především na celodenní výlety, protože pak můžu v kočárku pohodlně spát.
Spím pořád dost, v noci od 20-22 hodin do osmi ráno, odpoledne pak od jedné do čtyř. Usínám bez větších problémů, v noci se občas probudím, ale stačí si vedle mě na chvíli lehnout (MAMI HAJÍ nebo TÁTA HAJÍ) a je zas všechno v pořádku. Dopoledne chodíme ven, obědváme po poledni a po mém odpoledním spaní chodím ven buď s mamkou nebo dědečkem. Doma si hraju nejraději s panáčky z lega, stavím věže a vláčky z dřevěných kostek, skládám různá puzzle nebo se učím písmenka. Taky se pořád ptám na barvy, počítám do pěti nebo dopovídávám pohádky nebo básničky z knížek podle obrázků. Já vlastně povídám od probuzení do usnutí neustále, občas je mi i rozumět . Venku na procházce ukazuju, jaké auto má děda(DĚDA), kde je holub(O-D), auto co vozí ble(BE), přechod pro chodce (OME=honem), pány a paní (PÁ a PIPI), letadla (BLIK, HETATA), schody (BÁS=bác), motorky (MOMOME nebo MOMOŇA), na písku (PIPE) dělám bábovky (BÁBY), kloužu se na klouzačce (HOUPI) nebo se houpu a když jsme v Albertu na nákupu (kupujeme ŇAMŇAM), chci si sednout do autíčka (AUTO HAŠÍ). Jím už sama u stolu v kuchyni, vedle mě obvykle sedí panenka nebo lištička. Na cvičení děláme Kolo kolo mlýnský (TOLO), bramboru (BABABA), zlatou bránu nebo skákal pes (HOP), při zpívání už opravdu skáču. Umím vylézt i slézt po žebřinách, plazit se po lavičce jaho had (SSS) a samostatně chodit do schodů i ze schodů. Pokud schody nejsou moc vysoké a já se držím někoho velkého (což teda moc často nikomu nedovoluju), střídám do schodů nožičky, takže do nich chodím už jako velká. U téměř každého oblečení potřebuju vědět, kdo mi ho koupil nebo přinesl, a pak to při každém dalším oblékáním opakuju.
Minulý týden ve čtvrtek jsme se po cestě z Bulovky stavily na Dětském dni u Krakova, kde probíhaly různé soutěže. Bylo to především pro děti ze školky, ale několika soutěží jsem se taky zúčastnila (splnila jsem tři úkoly) a za odměnu jsem dostala hopíka a jeden vstup na vláček. Jízdu vláčkem jsem si moc užila, seděla jsem v lokomotivě se dvěma staršími kluky a točila jsem volantem, abychom nevykolejili .
Pořádně jsem ale Dětský den oslavila až včera, o čem jste už asi všichni četli a viděli fotky. Posílám i další fotky, abyste viděli, jak se pořád mám.
Mějte se hezky a napiště nebo se stavte.
Vaše ÁŇA Anežka