30 měsíců
2. 11. 2008
Za uplynulý měsíc se toho u nás dost změnilo. Pro mě především to, že jsem v jesličkách přešla z hlídací služby do běžné docházky, tj. chodím do jesliček denně. Pokud teda nejsem nemocná jako poslední týden. Maminka se totiž rozhodla přestat s lenošením doma a vrátit se do práce. Vrátit se teda není tak úplně to správné slovo, protože se nevrací do školy, kde učila před mým narozením, ale rozhodla se pro změnu a místo na Barrandov jezdí do Dejvic. Pracuje jen čtyři dny v týdnu, takže v pondělí můžeme být spolu. Týden od úterý do pátku tak u nás probíhá takto: Tatínka budí maminka už v půl sedmé, kdy odjíždí do práce. Já doma ani nemusím moc snídat, protože hned v osm hodin, kdy mě táta přivede do jeslí, mám v jesličkách snídani. V devět hodin po ovocné svačince chodíme s tetama ven a vracíme se až na oběd kolem půl dvanácté. Po obědě usínáme při pohádce a spíme do půl třetí. Pak svačíme a po svačince už přichází maminka a bere mě domů. Do jesliček jezdíme autobusem, máme to jen pár zastávek z domova a pro rodiče je to po cestě do práce.
Velký pokrok jsem udělala především v mluvení. Mluvím hodně (někdy prý až dost) a v celých větách. Básničky zkracuju čímdál méně a okolí se ode mě často dozví věci, které by nikdo nečekal a někdo třeba ani moc nechtěl slyšet. Velkým zážitkem za poslední měsíc bylo například to, že babička šlápla do bobku nebo že maminku zábly nožky a tak šla radši domů. Vím, že v jesličkách musím spinkat a hned od prvního spaní jsem pochopila, že i když jsem byla zvyklá usínat až ve tři odpoledne nebo i později, tak že v jesličkách se spí už od půl jedné. Když se mě maminka zeptá, jestli půjdu zase do jesliček, tak odpovídám, že ano, že tam budu spinkat a že potom si maminka pro mě přijde. Sice někdy pláču, že chci maminku, ale to hlavně po probuzení nebo před usnutím. A už jsem dokonce i jednomu plačícímu kamarádovi řekla: "Kluku neplač." Ani vám nebudu psát, že plakal proto, že jsem předtím plakala já. Často používám věty typu TO SE MI MOC LÍBÍ (Pat a Mat, Bořek stavitel, Krteček) nebo TO MÁM MOC RÁDA (Kinder vajíčko, žervé, Actimel), především když se dívám na reklamy.
Dalším pokrokem, ze kterého teda maminka moc radost nemá, je to, že už si umím otevřít dveře, a to i přesto, že máme všechny kliky otočené nahoru. Takže už se dostanu všude. A kam nedosáhnu ze země, tam si přistrčím židličku nebo stoleček a je to.
Minulou sobotu jsem se po hodně dlouhé době zase konečně vykakala do nočníčku. Čůrání už doma zvládám samostatně, takže tohle je zase další posun k úplnému odplínkování.
Stále moc ráda maluju a docela mi to i jde. Kromě malování si hraju s legem, vláčky, pěnovým puzzle a dřevěnými kostkami, ale nejradši ze všeho mám teď asi panenku a plyšáky, moc mě baví je uspávat, nechat je vyčůrat do nočníčku nebo jim dávat plínku.
Mějte se všichni co nejlíp.
Vaše Anežka (Koblížek, Zlobidlo roku a Smraďoch prďoch v jedné osobě)