39 měsíců
3. 8. 2009
Takže první tři týdny jsem byla převážně doma.
Neštovice naštěstí proběhly mírně, pupínků moc nebylo a poradila jsem
si s nimi bez horeček, ale přeci jen jsem týden musela být izolovaná
doma a pak další dva týdny nemohla na sluníčko. Na pár dní nás vzal
dědeček do Jablonce, kde se mnou babička chodila ven po západu sluníčka
nebo když se na chvíli objevily mraky. Užila jsem si hlavně dupání do
kaluží, odkud jsem se vždycky vrátila totálně zmáchaná. Po návratu z
Jablonce jsem byla na kontrole u své paní doktorky a vymohla jsem si,
že paní doktorka zkontrolovala i moji panenku, která taky měla
neštovice. Paní doktorka potvrdila, že jsme obě už zdravé.
Zato jsem se díky "domácímu vězení" dost zdokonalila v pexesu, mamku už moc nebaví ho se mnou hrát. Snad jedině normální klasické velké pexeso, co mám u babičky v Jablonci, protože tam neprohraje tak rychle . Přeci jen chvíli trvá, než dáme dohromady všech 29 párů (pexeso je ještě po mamince a tetě a strejdovi, takže už není kompletní). Krom paměti se díky pexesu zdokonaluju i v počítání, protože po každé hře počítám, kolik dvojic jsem našla. Do desíti to zvládám v pohodě, dál se mi to ještě trochu plete. Nově oblíbenou hračkou je dřevěné počítadlo - že by už zapůsobily geny?
Začala jsem zase někdy spát poo, dost často takto prospím přes dvě hodiny. A večer si pak aspoň trochu víc užiju tatínka, který z nové práce chodí ještě později než chodil z té staré. Takže téměř denně usínám mnohem dřív než maminka. Novinkou u nás doma je to, že mi rodiče konečně odstranili přepažení mezi obývákem a kuchyní. Ne že by chtěli, abych mohla chodit do kuchyně, ale už usoudili, že je pro mě nebezpečnější lézt přes ohrádku. A já moc ráda pomáhám tatínkovi vyklízet z myčky umyté nádobí. U babičky jsem i opravdicky vařila - bramborové špalíčky nebo jsem obalovala svůj kuřecí řízeček. Maminka se raduje, že už brzy nebude muset vařit . Ovšem velkou radost z odstranění ohrádky mám především proto, že se dostanu do zásuvek, kde má maminka uložené utěrky a moje staré látkové plíny. Vím, že jednu utěrku jí tam musím vždycky nechat, ale ostatní využívám pro stlaní svých plyšáků. Asi budu muset napsat Ježíškovi o nové utěrky, protože zatím jich je rozhodně nesrovnatelně méně než mých velkých plyšáků. Malé plyšáčky dávám velkým plyšákům jako hračky na spaní, takže na každé utěrce spinkají dva plyšáci (malej a velkej) a jsou přikryté plínkou. Pak to u nás doma vypadá jak ve velké noclehárně a dost často se stává, že nemáme ani kudy chodit.
Největším zážitkem uplynulého měsíce je ale svatba mého strejdy Martina s tetou Martinou. Byla moc krásná a já jsem si ji náležitě užívala. Před penzionem jsem si mohla hrát na pískovišti, zkusila jsem si zahrát minigolf, spala jsem ve stanu, "ochutnala" jsem koupání v bazénu se slanou vodou a večer jsem si krásně zatancovala s kamarádkou Madlenkou. Ochutnala jsem spoustu výborných koláčků a dalších sladkostí i třeba řízečky. Vydržela jsem do půl druhé ráno a od sedmi jsem byla zase vzhůru, čilá jako rybička. Vrátili jsme se až včera večer, proto dneska píšu s denním zpožděním.
S maminkou máme před sebou ještě tři týdny prázdnin, tak doufám, že si je už budeme moct jenom užívat. A budeme rády, když nám je navíc zpříjemníte vaší návštěvou.
Anežka
Zato jsem se díky "domácímu vězení" dost zdokonalila v pexesu, mamku už moc nebaví ho se mnou hrát. Snad jedině normální klasické velké pexeso, co mám u babičky v Jablonci, protože tam neprohraje tak rychle . Přeci jen chvíli trvá, než dáme dohromady všech 29 párů (pexeso je ještě po mamince a tetě a strejdovi, takže už není kompletní). Krom paměti se díky pexesu zdokonaluju i v počítání, protože po každé hře počítám, kolik dvojic jsem našla. Do desíti to zvládám v pohodě, dál se mi to ještě trochu plete. Nově oblíbenou hračkou je dřevěné počítadlo - že by už zapůsobily geny?
Začala jsem zase někdy spát poo, dost často takto prospím přes dvě hodiny. A večer si pak aspoň trochu víc užiju tatínka, který z nové práce chodí ještě později než chodil z té staré. Takže téměř denně usínám mnohem dřív než maminka. Novinkou u nás doma je to, že mi rodiče konečně odstranili přepažení mezi obývákem a kuchyní. Ne že by chtěli, abych mohla chodit do kuchyně, ale už usoudili, že je pro mě nebezpečnější lézt přes ohrádku. A já moc ráda pomáhám tatínkovi vyklízet z myčky umyté nádobí. U babičky jsem i opravdicky vařila - bramborové špalíčky nebo jsem obalovala svůj kuřecí řízeček. Maminka se raduje, že už brzy nebude muset vařit . Ovšem velkou radost z odstranění ohrádky mám především proto, že se dostanu do zásuvek, kde má maminka uložené utěrky a moje staré látkové plíny. Vím, že jednu utěrku jí tam musím vždycky nechat, ale ostatní využívám pro stlaní svých plyšáků. Asi budu muset napsat Ježíškovi o nové utěrky, protože zatím jich je rozhodně nesrovnatelně méně než mých velkých plyšáků. Malé plyšáčky dávám velkým plyšákům jako hračky na spaní, takže na každé utěrce spinkají dva plyšáci (malej a velkej) a jsou přikryté plínkou. Pak to u nás doma vypadá jak ve velké noclehárně a dost často se stává, že nemáme ani kudy chodit.
Největším zážitkem uplynulého měsíce je ale svatba mého strejdy Martina s tetou Martinou. Byla moc krásná a já jsem si ji náležitě užívala. Před penzionem jsem si mohla hrát na pískovišti, zkusila jsem si zahrát minigolf, spala jsem ve stanu, "ochutnala" jsem koupání v bazénu se slanou vodou a večer jsem si krásně zatancovala s kamarádkou Madlenkou. Ochutnala jsem spoustu výborných koláčků a dalších sladkostí i třeba řízečky. Vydržela jsem do půl druhé ráno a od sedmi jsem byla zase vzhůru, čilá jako rybička. Vrátili jsme se až včera večer, proto dneska píšu s denním zpožděním.
S maminkou máme před sebou ještě tři týdny prázdnin, tak doufám, že si je už budeme moct jenom užívat. A budeme rády, když nám je navíc zpříjemníte vaší návštěvou.
Anežka