52 měsíců
V prvním srpnovém týdnu jsme s Májou, rodiči a s Emilkou a tetou Líbou podnikli výlet do labyrintária na zámku Loučeň. Výlet se nám moc povedl i přesto, že velkou část dne pršelo. Hned další den jsme s rodiči vyrazili na naši první společnou rodinnou dovolenou do Špindlerova Mlýna. Poznali jsme dva penziony a nádhernou přírodu. Díky úžasným turistickým bezbariérovým značeným trasám jsme mohli podniknout výlet i s kočárkem, s tatínkem jsem navštívila zdejší aquapark, kde se mi moc líbilo. V prvním penzionu jsem mohla večeřet na balkoně a spala jsem ve své velké dospělácké posteli, ve druhém penzionu jsem si lebedila v obrovském a vybaveném dětském koutku, takže ani moc nevadilo, že venku víc pršelo. Na obědovečeři jsme chodili do restaurace s dětským hřištěm a po večeři jsme si pochutnávali na výborné vanilkové zmrzlině. Já jsem se i vycachtala v Labi - stihla jsem to těsně před zvýšením hladiny Labe, dokud voda v řece ještě nebyla tak divoká, jako když jsme ze Špindlerova Mlýna odjížděli. Cestou z dovolené mě rodiče zavezli do Jablonce na druhou část mého prázdninového pobytu u babičky a dědečka. Původní týden jsem si na vlastní žádost prodloužila na téměř dvojnásobek, takže rodiče další víkend odjížděli po oslavě babiččiných kulatin do Prahy sami. Teď už jsem ale druhý týden zase doma, zdokonalila jsem se v jízdě na kole bez koleček (už mi jde i seskakování z kola a nastupování už brzy taky zvládnu). Často lumpačíme s Lukáškem, na delší trasy jezdím na kolobrndě, ale když jedu s tatínkem jen na hřiště, tak na kole. Tento měsíc jsem se také po dlouhé době viděla s Matějem, se kterým jsem do svých prvních narozenin chodila cvičit k paní Markové. Začala jsem tak trochu číst - zatím spíš jen hláskuju, ale už se mi i daří "uhodnout", co je to za slovo. Velkým zklamáním byl pro mě včerejší první školkový den. Chodím opět do oddělení jablíček, mám stejnou značku (kočičku) i paní učitelky, ale už se mnou nechodí do stejné třídy Maruška ani Hanička. Včera jsem spinkala v jahodách a odpoledne jsem dlouho plakala, že chci chodit do jahůdek celý den, protože tam mají jiné hračky. A máme celou školku uvnitř zrekonstrouvanou a taky má nová okna a dveře. Ale naštěstí jsem hodně společenská, tak snad se brzy skamarádím s jinými dětmi. Moje malá sestřička Maruška bude mít za týden už 7 měsíců a už to zdaleka není to malé téměř nekomunikativní miminko, které maminka přinesla z porodnice. Na půlroční prohlídce naměřila paní doktorka 66,5cm a navážila pro maminku nečekaných 6650g. Maruška už umí krásně pást hříbátka, na bříšku vydrží hodně dlouho, sama se na bříško přetočí už i přes pravý bok a v poloze na bříšku i na zádech se otáčí dokolečka jako hodiny. Když je na bříšku, nestačí jí už deka, a tak maminka vytáhla "moji" ohrádku a já jsem ji pomohla ji pro Marunku smontovat a umýt. Zatím se ale Mája posunuje víc dozadu než dopředu a je pomalejší než maminka, ale už několikrát skončila v blízkosti šňůr a nebo pod křeslem. Moc hezky se umí smát, často se směje nahlas a krásně si brouká. Večer už zase usíná spíš sama, ale v noci se budí několikrát na mlíčko. Kromě maminčina mlíčka si večer pochutnává na rýžové kašičce a přes den na masozeleninovém příkrmu. Maminka jí nejdřív vařila babiččinu mrkvičku, která Marunce moc chutnala, ale po dvou týdnech začala odmítat nejen ji, ale i všechno, co do té doby jedla celkem ochotně. Trochu se to zlepšilo minulý týden, kdy dostala ochutnat telecí maso Hamánek ve skleničce. Sice nesní najednou ani třetinu skleničky, ale i tak je to lepší, než kdysi při zavádění příkrmů u mě. Naštěstí se ale Mája vrátila k lahvičce a zase se ráda napije odstříkaného mateřského mlíčka, kterého měla maminka asi dva litry v mrazáku, takže jsme ho spotřebovali a nemuseli ho vylít ani použít na kašičku (jako před 4 lety u mě). Při kojení už musí mít Mája klid, jinak ji dokáže leccos rozptýlit, přestane pít a za chvilku chce znovu. Maminka už taky vytáhla sportovní kočárek, ale zatím ho používáme jen na cestu autobusem do Tesca. Marunka v něm může pohodlně ležet a kočárek je znatelně lehčí než s korbičkou. Z hraček má stále oblíbenou panenku Emilku, látkovou knížku i zvířátka od firmy Galt, hrazdičku na kočárku, ale i omyvatelnou knížku do vany nebo jezdící autíčko s pejskem. No ale úplně nejoblíbenější hračkou je pro ni určitě velká ségra Anežka, na což jsem já patřičně pyšná a zatím mi vůbec nevadí, že mi bourá věže, které pro ni stavím z kelímků. Maminka dostala nový fotoaparát, tak prosím omluvte kvalitu některých fotek, zatím se se svojí novou hračkou spíš jen sžívá. Všechny vás moc zdravíme, přejeme krásný zbytek léta a pro školáky (a učitele) co nejpříjemnější start do nového školního roku.
Vaše Anežka a Maruška