56 měsíců
Poslední měsíc loňského roku ubíhal mílovými kroky, a to nejen z důvodu mého těšení se na Ježíška. První prosincový víkend jsem měla dost nabitý, zvlášť neděli. Už v pátek přišel Mikuláš s čertem a andělem do školky, v neděli ráno jsem s tatínkem byla v divadle na pohádce O dvanácti měsících, kam za námi přišel i Mikuláš s čertem a andělem a já dostala sladký dáreček. Odpoledne jsme byli v kavárničce u tatínkovy práce, kam za námi přišel další Mikuláš, já jsem mu velmi ochotně a bez ostychu řekla krásnou dlouhou básničku, pohrála jsem si tam v dětském koutku, a cestou domů jsme se stavili podívat se na vánoční trhy na Mírovém náměstí. V následujícím týdnu jsem pak měla vystoupení v Salesiánském divadle v Kobylisích, kam se na moje vystoupení s kroužkem tanečků přišli podívat rodiče i s Maruškou, babička z Fotky z mého vystoupení se bohužel nepovedly, tancovaly jsme v příliš velké tmě. Jablonce i pražský dědeček. Moc se nám to povedlo a já jsem si to skvěle užila. A bavila se i naše Maruška, která se pár dní předtím naučila paci-paci a během programu si tleskání neustále procvičovala.
V prosinci jsem si také hodně užívala sněhu, maminka koupila sáňky, a tak jsem se vozila střídavě na bobu, sáňkách nebo lopatě na kopečku hned vedle školky. Týden před Štědrým dnem jsme si došli do hájenky v Čimickém háji pro nádhernou jedličku, a tak jsme poprvé měli živý vánoční stromek. Na Štědrý den jsme s maminkou jedličku ozdobily perníčkovými ozdobami a moc se nám náš stromeček líbí. A asi se líbil i Ježíškovi, protože nám pod něj přinesl moc dárků. Nevím, proč všichni říkali, že Ježíšek asi dává nejvíc dárků těm nejzlobivějším, když nejvíc jsem jich měla já a já jsem přeci pořád hodná . Dostala jsem mj notebook (není růžový ani fialový, ale červeno-žlutý je taky fajn), nové povlečení s vílou Amálkou, tvořidlo na zmrzlinu, barevné propisky, náhradní papír k tabuli, sporák s troubou a dohromady s Maruškou nádherný autobus z Lega Dupla. Na Štědrý den jsme tradičně vyrazili obdarovat zvířátka v ZOO a výlet jsme si užili i přesto, že skoro po celou dobu hustě pršelo. Ježíšek mi dárky rozdělil pod stromečky ve školce, v Jablonci, u strejdy Martina, u Emilky a samozřejmě spoustu jich nechal pod naším stromečkem doma.
Hned po Vánocích si mě babička s dědečkem odvezli na čtyři dny do Jablonce, kde jsem si užívala především sněhu. Dalším silným zážitkem v uplynulém měsíci pro mě byla oslava Silvestra a příchodu Nového roku. Poslední den loňského roku jsme kolem poledne odjeli do Týnce nad Sázavou, kam se nedávno se svými rodiči přestěhovala moje kamarádka Emilka a kam kromě nás přijela i spousta dalších lidí včetně 4 dětí. Spala jsem v Emilčině pokojíčku společně s Emilkou, Daníkem a Filípkem. Pěkně jsme v něm řádili a i když nás rodiče nenechali čekat na půlnoc, skvěle jsme si ten den užili.
Moje malá sestřička Maruška udělala za poslední měsíc několik pokroků. Především se pokouší o lezení po čtyřech a sezení, v noci se už nebudí tak často, přetočení ze zad na bříško jí nečiní žádné potíže, umí to i ve spacím pytli, takže často usíná na bříšku, někdy se přetočí i v kočárku. Tam ale většinou usne dřív, než ji otočit se vůbec napadne, takže v kočárku zatím spala jedině na zádech. Od Ježíška dostala několik textilních kostek, se kterými si ráda hraje, stejně tak jako s tahacím pejskem. Krom hraček dostala i fúru ovocných přesnídávek, kašiček i sušenky. Poslední dny si hodně často téměř sama sedá - zatím je to spíš polosed nebo poloturecký sed - jednu nožičku má vzadu a jednou ručičkou se ještě opírá. K lezení po čtyřech jí chybí motivace, protože plížením se dostane rychle všude, kam chce (nebo kam by se dostala lezením). Stejně jako tenkrát kvůli mě, i teď rodiče postupně rozšiřují poličky přístupné pro Marušku a svoje věci přesouvají do vyšších poloh. Těch ale už moc není, zvlášť teď po Vánocích. Naše Mája se umí krásně sama krmit namazanými kostičkami chlebíčku nebo rohlíku, sama si podá dudlíček i se sama napije z hrníčku s tvrdým pítkem. Skoro pořád a na každého se směje, ale umí se i dost hlasitě ozvat, když se jí něco nelíbí nebo něco chce. Naštěstí jí stále chutná maminčino mlíčko, ale i všechno ostatní, co jí maminka připraví (teda krom špenátu, ale ten měla poprvé). Je to velký jedlík, porce má trojnásobné oproti mým porcím, které do mě rodiče dostávali v Maruščině věku, a tak jsme všichni zvědaví na jedenáctiměsíční převážení, které Máju čeká příští týden.
Mějte se moc krásně a když budete chtít, přijďte se na nás podívat nebo nám aspoň napiště pár řádků.
Anežka a Maruška