6 měsíců
2. 11. 2006
Ahoj všichni!
Dnes mám půlroční narozeniny (taky jsem je v noci pěkně slavila, pila jsem od půl třetí každou hodinu ). Jak mi to sluší, vidíte na dnešní fotografii. Zatím se mi docela daří spinkat ve své postýlce, ve velké posteli s rodiči spím většinou až po krmení kolem čtvrté ráno. Potom ale s mamkou vstáváme většinou až když taťka odchází do práce a přijde se s námi rozloučit, tj kolem půl deváté. Jsem moc hodná holčička, většinou si hraju sama, nejradši na dece od dědečka, kterou mi teď mamka přestěhovala do pracovny, aby u toho mohla něco dělat a měla mě pořád na očích (a já ji). Pomalu vyrůstám ze spousty oblečení, už je mi většinou taktak i velikost 68 (udávaná pro půlroční děti), ale na druhou stranu nosím pár věcí pro děti do tří měsíců. Už jsem objevila, že mám nejenom ručičky, ale i nožičky a že je to prima hračka, kterou mám s sebou všude, i když mi mamka zapomene vzít jiné hračky. Ovšem úplně nejlepší teď jsou ponožky. Na nožičkách vydrží jen chvíli, umím je hodně rychle sundat a pak už mi nic nebrání v tom je pusinkou pořádně prozkoumávat. Jenže mamka už to asi prokoukla a chce mi teď v zimě dávat jenom punčocháčky. Doufám, že jich nebude mít dost a až je všechny pokakám, bude mi muset dávat ponožky. Papám zatím jedině mlíčko a jedině od maminky, ještě se jí nepodařilo mě nakrmit ničím jiným, dokonce ani odstříkaným mlíčkem z lahve. Jednou týdně chodíme s mamkou cvičit (mamka cvičí a já balím kluky, nejlepší je Matěj, ten je o měsíc a půl starší a je s ním pěkná legrace). Už se umím krásně smát, často se směju i nahlas a většinou k tomu ani moc nepotřebuju. Na bříšku už se mi moc líbí, teď v posledních dnech se snažím odstrkovat kolínkama, ale ještě jsem nepřišla na to, jak při tom zvednout své těžké bříško. Když mě to na bříšku přestane bavit, umím se už překulit na záda, naopak ještě ne, to musím trochu zakňourat, ale mamka je celkem chápavá a většinou ví, co chci, tak co bych se namáhala, že jo? Večer bývám trochu mrzutější, ale jen do té doby, než přijde taťka, to pak spolu pěkně řádíme až do koupání. Někdy jsem potom tak unavená, že usnu hned u mlíčka, ale častěji mě pak uspává tatinek. Koupání je taky super zábava, pěkně si to s taťkou užíváme. Akorát už mi asi brzy bude vanička malá, tak se budu koupat ve velké vaně, to bude teprve žůžo. Už mám za sebou první stonání, rýmu s horečkama, ale teď už je to snad lepší. Horecky už nemám, rýmu ještě trochu jo (mamka mě s taťkou pořád chtějí odsávat něco z nosu, ale já se bráním zuby-nehty), tak to musím do úterka rychle vyléčit, aby mě mohla paní doktorka píchnout třetí dávku očkování a potom konečně nastřelit náušničky. Na ty se už moc těším. To už mi snad nebudou lidi říkat, že jsem kluk jak buk. I když v poslední době mě obdivujou lidi, co nás jen potkávají. Jedna paní dokonce mamce řekla, že její miminko má krásná modrá očička, a to jsem zrovna spinkala, takže nás asi zná. Je pravda, že kolem jejího krámku u parku na náměstí chodíme dost často. A budem tam chodit ještě častěji, protože v tom krámku paní prodává bio potraviny a mamka mi brzy začne vařit mrkvičku apod..
No tak to je zatím vše, kdybyste o nás chtěli ještě něco vědět, stačí napsat.
Mějte se všichni moc krásně a přijeďte se na mě podívat, jaký jsem krásný koblížek (jak mě pojmenovala tetička Jana) - a vykynutý (to zas vymyslela prababička).
Vaše Anežka
Dnes mám půlroční narozeniny (taky jsem je v noci pěkně slavila, pila jsem od půl třetí každou hodinu ). Jak mi to sluší, vidíte na dnešní fotografii. Zatím se mi docela daří spinkat ve své postýlce, ve velké posteli s rodiči spím většinou až po krmení kolem čtvrté ráno. Potom ale s mamkou vstáváme většinou až když taťka odchází do práce a přijde se s námi rozloučit, tj kolem půl deváté. Jsem moc hodná holčička, většinou si hraju sama, nejradši na dece od dědečka, kterou mi teď mamka přestěhovala do pracovny, aby u toho mohla něco dělat a měla mě pořád na očích (a já ji). Pomalu vyrůstám ze spousty oblečení, už je mi většinou taktak i velikost 68 (udávaná pro půlroční děti), ale na druhou stranu nosím pár věcí pro děti do tří měsíců. Už jsem objevila, že mám nejenom ručičky, ale i nožičky a že je to prima hračka, kterou mám s sebou všude, i když mi mamka zapomene vzít jiné hračky. Ovšem úplně nejlepší teď jsou ponožky. Na nožičkách vydrží jen chvíli, umím je hodně rychle sundat a pak už mi nic nebrání v tom je pusinkou pořádně prozkoumávat. Jenže mamka už to asi prokoukla a chce mi teď v zimě dávat jenom punčocháčky. Doufám, že jich nebude mít dost a až je všechny pokakám, bude mi muset dávat ponožky. Papám zatím jedině mlíčko a jedině od maminky, ještě se jí nepodařilo mě nakrmit ničím jiným, dokonce ani odstříkaným mlíčkem z lahve. Jednou týdně chodíme s mamkou cvičit (mamka cvičí a já balím kluky, nejlepší je Matěj, ten je o měsíc a půl starší a je s ním pěkná legrace). Už se umím krásně smát, často se směju i nahlas a většinou k tomu ani moc nepotřebuju. Na bříšku už se mi moc líbí, teď v posledních dnech se snažím odstrkovat kolínkama, ale ještě jsem nepřišla na to, jak při tom zvednout své těžké bříško. Když mě to na bříšku přestane bavit, umím se už překulit na záda, naopak ještě ne, to musím trochu zakňourat, ale mamka je celkem chápavá a většinou ví, co chci, tak co bych se namáhala, že jo? Večer bývám trochu mrzutější, ale jen do té doby, než přijde taťka, to pak spolu pěkně řádíme až do koupání. Někdy jsem potom tak unavená, že usnu hned u mlíčka, ale častěji mě pak uspává tatinek. Koupání je taky super zábava, pěkně si to s taťkou užíváme. Akorát už mi asi brzy bude vanička malá, tak se budu koupat ve velké vaně, to bude teprve žůžo. Už mám za sebou první stonání, rýmu s horečkama, ale teď už je to snad lepší. Horecky už nemám, rýmu ještě trochu jo (mamka mě s taťkou pořád chtějí odsávat něco z nosu, ale já se bráním zuby-nehty), tak to musím do úterka rychle vyléčit, aby mě mohla paní doktorka píchnout třetí dávku očkování a potom konečně nastřelit náušničky. Na ty se už moc těším. To už mi snad nebudou lidi říkat, že jsem kluk jak buk. I když v poslední době mě obdivujou lidi, co nás jen potkávají. Jedna paní dokonce mamce řekla, že její miminko má krásná modrá očička, a to jsem zrovna spinkala, takže nás asi zná. Je pravda, že kolem jejího krámku u parku na náměstí chodíme dost často. A budem tam chodit ještě častěji, protože v tom krámku paní prodává bio potraviny a mamka mi brzy začne vařit mrkvičku apod..
No tak to je zatím vše, kdybyste o nás chtěli ještě něco vědět, stačí napsat.
Mějte se všichni moc krásně a přijeďte se na mě podívat, jaký jsem krásný koblížek (jak mě pojmenovala tetička Jana) - a vykynutý (to zas vymyslela prababička).
Vaše Anežka