7 měsíců
2. 12. 2006
Ahoj všichni!
Tak uběhl další měsíc plný mých nových kousků a novinek. Už nejsem žádné miminko, ale holčička, což potvrzují i moje nové náušničky, které mi mamka nechala ve čtvrtek 30.11. nastřelit u paní doktorky Burešové. Moje paní doktorka to zatím ještě nedělá, ale domluvila nám to s paní doktorkou, co má ordinaci hned naproti a já už u ní byla, když měla moje paní doktorka dovolenou a mě zlobilo očičko. Byla jsem moc statečná, vlastně to skoro vůbec nebolelo. Seděla jsem mamce na klíně, sestřička mi držela hlavičku, paní doktorka si vyměřila, kam ta náušnička přijde, a udělala si značku. Samotné nastřelení trvalo chvilinku a mamka se bála mnohem víc než já. Paní doktorka mě pak pochválila, že jsem statečná, protože jsem ani necekla. Jenže když to řekla, došlo mi, že bych asi měla plakat, tak abych je moc nepřekvapila, tak jsem teda začala. Pak mi paní doktorka nastřelila druhou a bylo to. Plakala jsem ještě chvíli v čekárně, ale to už jsem věděla, že přijde bolestné v podobě maminčina mlíčka. V kočárku jsem venku hned usnula a úplně zapomněla, co mám za sebou. Náušničky mi moc sluší, viďte?
Další novinkou oproti minulým narozeninám je to, že jsem mnohem mobilnější. Ne že bych se už přetočila na bříško, na to mám času ještě dost, to by pak mamka po mně chtěla, abych hned seděla, tak co bych pospíchala. Prostě se mi nechce. Jedinou motivací je pro mě zvonkohra s motýlkem, kvůli které se na to bříško téměř přetočím, ale když už vidím, že jsem skoro na bříšku, tak se radši rychle vrátím na záda, co kdyby se mi to přece jen povedlo, že jo? No ale abych se vrátila k tomu lezení. Dopředu mi to ještě moc nejde (a dávám to mamce pěkne najevo, koho by nenaštvalo, když chce za hračkou, strašně se snaží a nakonec skončí o metr dál než byl), ale do strany a dozadu už docela jo, nejradši vždycky odlezu z hrací deky na koberec (ne že by se mi dědečkova deka nelíbila, ale baví mě to, protože mamka mě pak hnedka vrátí zpátky na deku a to je legrace) a na něm mě hrozně baví škrábat nehtíkama.
Spinkání už taky zvládám docela v pohodě, už to bylo pro nás všechny dost náročné, když jsem chodila spát o půlnoci a pak se od čtyř hodin budila každou hodinu a bez mlíčka neusnula. Tak si mamka s taťkou řekli dost a začali mě učit usínat samotnou. Moc se mi to nelíbí, poprvé jsem řvala skoro půl hodiny (ale mamka s taťkou málem plakali se mnou), pak už to šlo lépe. Usínám většinou hned u kojení po koupání a spím ve své postýlce a až do rána. Už několikrát mě mamka musela před desátou budit, když jsme potřebovali někam jít. Někdy se vzbudím ráno trochu dřív, ale třeba dneska jsem pak v postýlce zase sama usnula, když mi mamka vysvětlila, že je ještě brzy. No jo, jenže jak to mám poznat, když tma je pořád, někdy i v poledne? Přes den už toho moc nenaspím, doma mi to nejde vůbec, v kočárku venku spím mnohem líp. Dneska mě ale tetička donesla do postýlky v jednu odpoledne a taky jsem tam sama usnula a spala skoro dvě hodiny.
Pořád chodíme s mamkou cvičit, to je bezva, mám tam hodně kamarádů a skoro samé chlapy.. . Mamku teď jedna teta lákala do školy na volejbal, tak jsem zvědavá, jak se mamka rozhodne. Volejbal jsem teda ještě nehrála, tak bych měla další vzrůšo.
Kolik měřim a vážím vám dneska neřeknu, naposledy jsem byla u paní doktorky 7.11., a to jsem vážila 6960g a měřila 65 cm. Ale pomalu vyrůstám z velikosti 68, to mi jsou malé už téměř všechny dupačky a bodyčka této velikosti, a plínek midi (velikost 3, tj na 4-9 kg). Papám pořád téměř jenom mlíčko, mamka už mi několikrát dala mrkvičku s brambůrkem a odstříkaným mlíčkem, moc mi to nechutná, ale mamka to do mě většinou nacpe. Naštěstí má pro mě pochopení a nenutí mě baštit to každý den. Ja mám stejně pořád nejradši to její mlíčko. I přes den už vydržím bez mlíčka i čtyři hodiny, někdy teda sotva dvě, ale to záleží na tom, jak moc mě dokážou rodiče zabavit.
Už necelý týden mám nový kočárek, ten hluboký byl na mamku už moc těžký, tak mi s tátou koupili sporťák, ve kterém můžu ležet úplně vodorovně a mamka mě v něm unese sama po schodech, tak můžeme chodit ven, jak se nám to hodí, třeba i několikrát denně. Přece jen je o téměř deset kilo lehčí než ten hluboký. Ten mi nechali na celodenní výlety a na dobu, až budu z kočáru vylézat, z něj snad nevypadnu, když je tak težký.
Mluvení zatím taky nepřeháním, nejvíc mi jde He a Ha a někdy taky Ta nebo Ba. No úplně nejlíp mi jde samozřejmě radostné ječení a výskání, ale to se nepočítá. Směju se nahlas i blbinám a nejvíc mě baví, jak jsou z toho všichni moc veselí.
Koupání mě baví pořád, mamka už plánuje na jaro, že budem chodit někam plavat, tak doufám, že si to nerozmyslí. Teď se bojí, abych nenastydla.
Nedávno jsme byly s mamkou u jedné její bývalé kolegyně ve škole a jedna paní učitelka si mě chtěla nechat a lákala mamku, aby si to s ní vydržela. Mamka naštěstí rezolutně odmítla. Naštěstí.. Ale prý jsem moc krásná, říkají všichni, mamka už se začíná bát, abych z toho nezpychla. Ale mám rozum, ne?
No tak to je zatím snad všechno, mějte se fajn a brzy se na mě přijeďte podívat, už se moc těším.
Vaše Anežka
Tak uběhl další měsíc plný mých nových kousků a novinek. Už nejsem žádné miminko, ale holčička, což potvrzují i moje nové náušničky, které mi mamka nechala ve čtvrtek 30.11. nastřelit u paní doktorky Burešové. Moje paní doktorka to zatím ještě nedělá, ale domluvila nám to s paní doktorkou, co má ordinaci hned naproti a já už u ní byla, když měla moje paní doktorka dovolenou a mě zlobilo očičko. Byla jsem moc statečná, vlastně to skoro vůbec nebolelo. Seděla jsem mamce na klíně, sestřička mi držela hlavičku, paní doktorka si vyměřila, kam ta náušnička přijde, a udělala si značku. Samotné nastřelení trvalo chvilinku a mamka se bála mnohem víc než já. Paní doktorka mě pak pochválila, že jsem statečná, protože jsem ani necekla. Jenže když to řekla, došlo mi, že bych asi měla plakat, tak abych je moc nepřekvapila, tak jsem teda začala. Pak mi paní doktorka nastřelila druhou a bylo to. Plakala jsem ještě chvíli v čekárně, ale to už jsem věděla, že přijde bolestné v podobě maminčina mlíčka. V kočárku jsem venku hned usnula a úplně zapomněla, co mám za sebou. Náušničky mi moc sluší, viďte?
Další novinkou oproti minulým narozeninám je to, že jsem mnohem mobilnější. Ne že bych se už přetočila na bříško, na to mám času ještě dost, to by pak mamka po mně chtěla, abych hned seděla, tak co bych pospíchala. Prostě se mi nechce. Jedinou motivací je pro mě zvonkohra s motýlkem, kvůli které se na to bříško téměř přetočím, ale když už vidím, že jsem skoro na bříšku, tak se radši rychle vrátím na záda, co kdyby se mi to přece jen povedlo, že jo? No ale abych se vrátila k tomu lezení. Dopředu mi to ještě moc nejde (a dávám to mamce pěkne najevo, koho by nenaštvalo, když chce za hračkou, strašně se snaží a nakonec skončí o metr dál než byl), ale do strany a dozadu už docela jo, nejradši vždycky odlezu z hrací deky na koberec (ne že by se mi dědečkova deka nelíbila, ale baví mě to, protože mamka mě pak hnedka vrátí zpátky na deku a to je legrace) a na něm mě hrozně baví škrábat nehtíkama.
Spinkání už taky zvládám docela v pohodě, už to bylo pro nás všechny dost náročné, když jsem chodila spát o půlnoci a pak se od čtyř hodin budila každou hodinu a bez mlíčka neusnula. Tak si mamka s taťkou řekli dost a začali mě učit usínat samotnou. Moc se mi to nelíbí, poprvé jsem řvala skoro půl hodiny (ale mamka s taťkou málem plakali se mnou), pak už to šlo lépe. Usínám většinou hned u kojení po koupání a spím ve své postýlce a až do rána. Už několikrát mě mamka musela před desátou budit, když jsme potřebovali někam jít. Někdy se vzbudím ráno trochu dřív, ale třeba dneska jsem pak v postýlce zase sama usnula, když mi mamka vysvětlila, že je ještě brzy. No jo, jenže jak to mám poznat, když tma je pořád, někdy i v poledne? Přes den už toho moc nenaspím, doma mi to nejde vůbec, v kočárku venku spím mnohem líp. Dneska mě ale tetička donesla do postýlky v jednu odpoledne a taky jsem tam sama usnula a spala skoro dvě hodiny.
Pořád chodíme s mamkou cvičit, to je bezva, mám tam hodně kamarádů a skoro samé chlapy.. . Mamku teď jedna teta lákala do školy na volejbal, tak jsem zvědavá, jak se mamka rozhodne. Volejbal jsem teda ještě nehrála, tak bych měla další vzrůšo.
Kolik měřim a vážím vám dneska neřeknu, naposledy jsem byla u paní doktorky 7.11., a to jsem vážila 6960g a měřila 65 cm. Ale pomalu vyrůstám z velikosti 68, to mi jsou malé už téměř všechny dupačky a bodyčka této velikosti, a plínek midi (velikost 3, tj na 4-9 kg). Papám pořád téměř jenom mlíčko, mamka už mi několikrát dala mrkvičku s brambůrkem a odstříkaným mlíčkem, moc mi to nechutná, ale mamka to do mě většinou nacpe. Naštěstí má pro mě pochopení a nenutí mě baštit to každý den. Ja mám stejně pořád nejradši to její mlíčko. I přes den už vydržím bez mlíčka i čtyři hodiny, někdy teda sotva dvě, ale to záleží na tom, jak moc mě dokážou rodiče zabavit.
Už necelý týden mám nový kočárek, ten hluboký byl na mamku už moc těžký, tak mi s tátou koupili sporťák, ve kterém můžu ležet úplně vodorovně a mamka mě v něm unese sama po schodech, tak můžeme chodit ven, jak se nám to hodí, třeba i několikrát denně. Přece jen je o téměř deset kilo lehčí než ten hluboký. Ten mi nechali na celodenní výlety a na dobu, až budu z kočáru vylézat, z něj snad nevypadnu, když je tak težký.
Mluvení zatím taky nepřeháním, nejvíc mi jde He a Ha a někdy taky Ta nebo Ba. No úplně nejlíp mi jde samozřejmě radostné ječení a výskání, ale to se nepočítá. Směju se nahlas i blbinám a nejvíc mě baví, jak jsou z toho všichni moc veselí.
Koupání mě baví pořád, mamka už plánuje na jaro, že budem chodit někam plavat, tak doufám, že si to nerozmyslí. Teď se bojí, abych nenastydla.
Nedávno jsme byly s mamkou u jedné její bývalé kolegyně ve škole a jedna paní učitelka si mě chtěla nechat a lákala mamku, aby si to s ní vydržela. Mamka naštěstí rezolutně odmítla. Naštěstí.. Ale prý jsem moc krásná, říkají všichni, mamka už se začíná bát, abych z toho nezpychla. Ale mám rozum, ne?
No tak to je zatím snad všechno, mějte se fajn a brzy se na mě přijeďte podívat, už se moc těším.
Vaše Anežka